nkkého ovládání světa. Pokud Mácha nepozbyl své
»věčné vlasti«, čili pokud byl zakotven na pevném
břehu víry v Boha osobního, transcendentního,
křesťanského, by! myslitelem spíše Dlystickým než.sch<:l!~§,fu
ckým, stál blíž'e Platonovi než Aristotelovi} seděl ˜
mluveno obrazně - u nohou sv. Bernarda a nikoli sv,
Tomáše, aoo, souvisel spíše s. katolictyí1ll11ež s.
protestallt~§Q1.~glJ._Neb)d~i~ . pouie'-~ěc-í~ázoru, . ~ýbrž
důsledkem Máchovy duševní organisace. I později, když
se Mácha vzdal všech spasných jistot názoru
křesťanského a spiritualistického a když se s hrdinnou
zoufalostí »vrhl věčnému Nic v klín«, zůstal přese všecko
věren tomuto typu. Jeho hrůza z věčného a marného
koloběhu hmoty vždy se přerozující jest pouze rubem
jeho někdejší touhy po platonských ideálech. Jeho
nevyléčitelný stesk nad tím, »co se nic nazývá«, zrodil
se právě ze zrazené lásky k Bohu, jenž hyl kdysi vším.
Jeho děs z »noci temné« sám si zoufá, že
bezprostředně musil nahraditi rozpětí po »noci jasné«, »po
hvězdách ve výších«, »po stanech světla«. U nábožen·
skéhomysliteletoho rodu nebylo naprosto :míšťa---p~o
náZor Hušův' a českých refofmátoru.čfětesÍavnt
;0D:ologVilémuvvliláři"":"- snad vás napadne, že na
hlavu »strašného lesů pána« dol'ehly mlhy novodobé
spekulace idealistické, že zran:ila jeho srdce chiméra
přírodovědeckého materialismu, že propadl jeho mo·
zek svodům básnických pessimistů romantických;
nikdo si dojista neuvědomí, ž.e.YiJé:tp:j~~~.~1!.z;~,m. __ ~J:Y:_ll~~_
se zrodila husitská reformace~ I kdyby byl Karel Hynek
MachaZf1á.rmYŠlenTRú!sov-o~ a víme' zcela bezpečně,
že z něho neznal ničeho - nebyl by mohl z něho
ničeho přejmouti a osvojiti si; tak protiIehlé typy
náboženského života tyčí se tu v nesmířitelném rozporu.