čátky spadají do doby, kdy českou: půdu počal
zaplavovati ~sII1~r m~, !n':L~cholasHk a realista; to
značí: ř,ešil-'~- náboženskou otá~kU:'r~zu~~IIi: "a nikoliv

citem, opíral svou víru o vědu a nikoliv o tajemné
nadšení srdce, smyslný svět konkretní podřizovali idei a
pojmu. V tom ve všem byl věrný, ano pravověrný syn
církve a jejího bohosloví; rozešel se s ní teprve tehdy,
když ve sto~~lef~?v· ch svůj »realism~.s .. «""'y~

~statě církve.í/Ale usi'fv'-děllnný a
národní význam nespočlva'iJ.iÍterakv tomto úsilí
myslitelském a v t'éto teorii bohovědné, nýbrž v důsledné
rozhodnosti život~Lp'rakse: chc.(\_a..1?y .. !!-~~ož~.!!§lt.~l':ojetí
světa a života I>řešlo všude v opr1!y<l,.QYÝ.~hLmr1!Yn4.a o

'na-sveodlišIi""ék~~~~p~i cí~ve buduje opravdovou
"kritiku jejího zřízení. Od Hi.isa··p·o-ChelčiC:kéhoa.
1(0-menškello' vyZnacuje"ilmto praktický a mravní zřetel
českou r~formaci a.př.~!ůstá úplně zájmy spekulativní;

leč od Husa až po bohoslovce období bělohorského
proniká také intelektualismus českého myšlení
náboženského, čímž se vysvětluje patrně též, proč naše
reformace nevytvořila opravdu velké poesie.

Karel Hynek Mácha byl celou bytostí básník, a to
znamená již samo, že z náboženského života důsledně
míjel, právě oblast praktickou, pro niž neměl' a nemohl
míti pndstatného zájmu. 000 BÓh, věčnost, nesmrtelnost
bouřili v dobách víry - touhou vracel se do nich
občas i, v pozdějších letech, kdy převládal u něho
filosofický nihilism - Máchův prudký cit a Máchovu
mohutnou ~ílu poznávací, 'která byla spíše intuitivná než
spekulativní; jeho touha po splynutí s Bohem a po
spasném návratu k »pravzoru krásy« letěla na
křídlech nadšení a zasvěcení j jeho víra, jež tak záhy
podlehla. útoku skepse, byla podstatnou součástkou bás-