lackým: obraz života a působení Husova má matné
obrysy a nevtiskuje se do mysli; z Husových děl
vlastních zná Kollár maličko, snad jen jeho dopisy vydané
Lutherem, takže celý výklad jest jen jakýmsi
komentářem životopisu; souvislost mezi Husem a Lutherem
znovu jest způsobem poněkud násilným
zdůrazňována.3

Ale význam Kollárova, kázání zakládá se na něčem
zcela jiném než na historickém proniknutí osobnosti
Husovy. Bylo by možno říci, že Kollár se vědomě
postavil na stanovisko opačné: vyňav MÍistra Jana z
časové souvislosti, přiřkl mu úkol přítomného pomocníka
jednoho každého z nás při stále se 1,lSkutečňujícím
díle vnitřního zdokonalování. Neniť Kollárovi
reformace uzavřeným zjevem dějinným, nýbrž živým
progr:amem mravního snažení, nepřetržitým posvěcováním
duše k věčnosti, etickou nikdy nedovršenou výchovou
k synovství božímu. A právě v tom Hus a do jisté míry
i j'eho pomocník Jeroným, mají nám býti rádci a učiteli;
kazatelovým úkolem jest, aby položil věřícím na srdce,
v čem reformátoři jsou »živou školou k mil:ování a ná·
sledování dobrého«. Kollár čerpá z jejich osudu a
snažení netoliko povzbuzení' k lásce k národu, al~ ..... LYÝ:_
strahu před náboženskou nesnášenlivostí; nejen
poličen{o ·iom;·Takllúhi)eČuJe·;tá~--~-·~~~~nidobro člo·
V'ěčenstva, ale i napomenutí, ,aby 'každý dbal o
duchovní osvícení a vzdělán~; nejen příklad věrného
přátelství, ale i příkaz podnikavosti a stálosti v dobrém
předsevzetí. Jest okamžitě jasno, kterak Jan Kollár,
přílnuv k Mřstru Janu Husovi, ba stotožni'V se s ním,
našel v něm vše, co stavěl nejvýše na stupnici hodnot,
ideálních: osvícenskou tolerancí i romantickou národ·
nost v duchu humanitním, kult jazyka