poníženi budou, ale ty po povýšenostech jejich šlapati
budeš/«

V nábožensko-národním chorálu »Kšaftu Umírající
Matky Jednoty Bratrské« zanikly nadobro všecky tóny
osobní; ani tónem nezmínil se tu Komenský o svých
útrapách a ztrátách. Rok 1648 neučinil jim konec,
naopak, na hlavu starcovu měly přikvačiti rány těžší. To,
co stihlo muže třioetiletého v Brandýise, .opakovalo se,
když dovršil šedesátku v Lešně: podruhé ovdovělý
Komenský pozbyl v plamenech lešenských několikaletého
drahého útulku, d.omku i knihovny, rukopisů i náčrtků,
a chladná oesta nového vyhnanstvÍ! kynula unavenému
poutníku. Osobní vzrušení hrozné této doby klikatí se
z,sinalými blesky v nových projevech Komenského; i ti,
kdož se jindy zbožně obdivují učenci a filosofu,
pokládají za vhodné omlouvati šetrně mystika a chiliastu,
který tenkráte odevzdal své poplašené srdce
příležitostným prorokům.

Na lavici žalobců a odpůrců Komenského zasedli
předáci osvícenského rozumářství, Descartes, Bayle,
Maresius, Adelung; zvolíme si jejich stanovisko, či
budeme právi okřídlené odhodlanosti náboženského
nadšení Komenského? Mladistvý Palacký měl odvahu
rozhodnouti se pro Komenského proti nevěře, duši a
city vysušujíCí, de zůstal osamocen - s jak'
zasmušilou tváří litují živo~opisci Komenského jeho spojení
s Dra:bíkem, Poniatowskou a s Kotterem a jak by rádi
vyškrtli z řady jeho publikací osudný spisek »Lux in
tenebris/« Nepochopil však Komenského úplně ten, kdo
v omluvném determinismu vysvětluje jeho přilnutí k