zdější velcí spisovatelé slovanští Mickiewicz, Palacký,
Tolstoj dovedli! plně harmonisovati i slovesně, jakmile
odhodili všecky okovy literární konvence. Jako oni
má již Komenský zvláštní dar, vzácný na jihu, na
severu, i na západě: pojímá v obj,ektivismu širém a
skladném všecky jevy tehdejšího lidství, ale bez
lhostejnosti a dokonce bez chladu; jeho srdce živí je z
nevysychajícího zdroje své účasti. Filosoficky jest tato
mocná struna Komenského známa; soustředíme-li však
svůj sluch, zazvoní k nám její teplé stříbro i ze
slohového výrazu Jana Amose.

Kde najdeme toto vše, co odemýká nám lusthaus
srdce Komenského, obsaženo u větší míře než v oněch
čtyřech velkých poselstvích, která si vynutily situace
v životě nejtragičtější? Přes to se zdá, že pro
»Labyrint světa« příliš se zapomíná na »Truchlivého«, na
»Kšaft«, na »Smutný hlas pastýřův« a na »Jediné
potřebné«. Ochuzujeme se tím vždy, v přítomnosti však
, nejbolestněji.

o temné stráně zachmuřených lesů j'ehličnatých
v předhoří orlickém, které v zimě, v létě sestupujete
s týmž vážným žalem k šumícím vodám prudké
hystřiny, pospíchající nedočkavě do volných a klidných
prostor rovinných! Zdaž mlžný opar stroucí se za jiter
a soumraků teskně na,d vámi, není týž, v který
zhoustly před třemi věky vzdechy a úzkosti osamělce
brandýského?

Sedí a přemýšlí za tě'žkého roku 1622 pod Klapoty;
ztrativ ženu a děti, láme z nejistého chleba dočasného
pohostinství a ochutnává v něm překrmi neodvratného