ČTVERO POSELSTVÍ

JANA AMOSE KOMENSKÉHO

.Mezi nimi šli stavitelé tvého chrámu. Ti jediní ze všecR
poznávali se znameními. Jako 5Mb jiných nebes a země
viděli hrůzu a nádheru věcí. V plnosti nesčíslných forem
cítili prvotní napětí tvého tvůrčího dechu,

jež jako Eliášovo světlo ze všech nejvyšších linií krásy se jiskří
nad krajinami obl'aky věků zatíženými

a ranami blesků ochromí zčernalou ruku odvážlivého.
Vykoupením tajemné viny byla jim bolest a práce.«

o t. B řez i n a: ~ t a v it e 1 é ch rám q/
4naPětím, jež jest rozkoší, s marnou touhou,
~~ ~terá jest povzbuzením, hledáváme za
chráf!J5!{jI\ movými dí~y, rozpiatými. d.~ nek~ne~na a do
~ J neosobna, hdskou bytost Je)lch tvurcu.
Vzne
11/, - šený chlad přísných kleneb a nadlidských

kopulí, jenž, unikaje žalům i radostem této země, sahá
až na pomezí oblačných světů, nezabraňuje nám,
abychom nepátrali po teplém a důvěrném člověčenství,
které stavitelé katedrál dali nadobro pohltiti
konstruktivní myšlenkou. Což nespí, zazděno kdesi ve
vzdušném svorníku odvážného žebroví, plamenné srdce
nepřístupného architekta se všemi zkušenostmi lásky
a zklamání, bolesti a vítězství, snu a skutečnosti? Což
neudeří po létech pokorného studia a pronikavého
chápání přece hodina, kdy srdce se rozbuší, aby potom-