Jan Heidler.

Jan Heidler (1883-1923), český dějepisec, profesor dějin na universitě v
Bratislavě, podal řadu vynikajících praCI z českých dějin 19. století.

Vystýlala tobě kolébku. Heidler se narodil v Polici u Jemnice na Moravě.
František Ladislav Rieger (1818-1903), politický vůdce národu českého přes
50 let a přední buditel národní. Heidlerovo vydání listů Riegrových po
Heidlerově smrti odevzdal veřejnosti prof. Susta.

Za Jiřím Wolkerem.

Jiří Wolker (1900-1924) přední básník mladého pokolení po převratu, vydal
dva výtečné svazky veršů, Host do domu (1922) a Těžká hodina (1922).
Rudolf Mayer (1837-1865), jemný lyrik období Nerudova. O K. Hlaváčkovi,
viz v řeči o Hofmanovi. Michajl Jur. Lermontov (1814-1841), vedle Puškina
největší lyrik ruský. Jules Laforgue (1860-1887), jemný lyrik francouzský
z období t. zv. dekadence. Charles Louis Philippe (1874-1909), francouzský
povídkář pronikavého smyslu a vzníceného citu pro duši lidovou. John Keats
(1795-1821), duchový básník anglický v období romantickém. Novalis, vl.
Friedrich von Hardenberg (1772-1801), vůdčí básník a myslitel německé
romantiky. Jens Petr Jacobsen (1847-1885), dánský romanopisec a tvůrce
umělecké prózy dánské. Alexandr Petófi (1822-1849), přední maďarský lyrik
vína, lásky a revoluce. Faust po tragedii Markétčině: v Goetheově tragedii na
konci I. dnu, ve výjevu "v žaláři" volá Faust: "děs, jemuž odvyk jsem, mne
jímá, a všechnu trýzeň lidstva v dušl mám", (přek1. O. Fischera). Svého
Werthera: v Trilogii vášně (překl. Oto Fischera). Ave anima bia atque
candida (lat.); Buď zdráva, zbožná a neposkvrněná duše!, obvyklý latinský
pozdrav na rozloučenou, často pronášený nad hrobem.