společny všem básníkům předurčeným od osudu pro
předčasnou smrt, Máchovi jako Lermontovu, Laforguovi
jako Ch. L. Philippovi, Keatsovi jako Novalisovi,
Jacobsenovi jako Petofimu. Všichni žijí intensivně, majíce na
spěch s pohárem, jenž bude brzy odtržen od jejich rtů.
Všichni se chtějí v erotice, v náboženské ekstasi nebo
v revolučním činu opíti životem hned za jitra, po němž
nemá následovati poledne. Rychle dozrávajíce,
překvapují často výrazovou plností, ke které se jejich druhové
musí pomalu propracovávati. Bývají objeviteli pevnin,
jež budou nazvány po jiných, vůdci do zemí, do nichž
sami nevstoupí, průkopníky směrů, jejichž vývojových
možností ani nedohlédají. V tom ve všem byl Jiří Wolker
typem, jak ozřejmila jeho smrt.

Že byl básníkem od Boha vyvoleným, věděli jsme hned
po první jeho sbírce, knize to studenta
jedenadvacetiletého. "Host do domu" jest lyrickou zpovědí mladých
smyslů, které se rozdychtěně otvírají, mladého srdce,
které přetéká láskou a štěstím, ale i zádumčivostí a
touhou, mladého náboženství, které se nedočkavě dopíná
svého Boha, aby se pokorně vrátilo k jeho dětem na zemi.
Jitřně svěží a rosná čistota postřehu, jemuž je všecko tak
chlapecky nové, neočekávané, zázračné, pojí se zde se
svěží a rosnou čistotou citu, který se nevinně pobratřuje
se všemi lidmi a věcmi, a dvojici tuto doplňuje svěží
rosná čistota výrazu primitivního a názorného, často
a uvědoměle blízkého lidovému řikadlu, prostonárodní
písni, starobylému úsloví. Nám, kteří jsme ve svých
slovesných počátcích bolestně trpěli přílišnou rafinovaností
vjemovou, citovou a výrazovou, byl tento spontánní
primitivismus radostným překvapením, ač netajili. jsme se
obavou, zda snad tato prostota není samoúčelnou hrou,
která by mohla ohroziti další vývoj nadaného básníka.
U Jiřího Wolkera nebyla, také již proto, že pod ní vřela
intensita života, vášnivý vztah ke skutečnosti, mocné
zaujetí přítomnou chvílí. Mladý Moravan vyžil své chla-