Heliady, dcery boha slunce, aby zalkaly nad svým
bratrem? Neslyšíš jejich hlasu; snad přehlušen jest naším
pláčem. Ale víme, že náš Faěthon k hvězdám, drahý,
k hvězdám dostoupil.

Loučíme se s Tebou navždy. Otakare Theere, my, Tvoji
důvěrní přátelé, přinášíme Ti ještě poslední pozdravy
z Prahy, naší máteře, kterou jsi tak miloval, a jež ti byla
zlatou branou, kterou se vchází k národu vyvolenému.
Nedočkal ses chvíle, v niž jsi pevně věřil, kdy bude nám
přáno vytrvat, žít a růst na svém. Může nám býti útěchou,
že jsi v našem pokolení právě Ty byl stříbrným
skřivanem na ranním nebi, zpívajícím příchod slunce?
Všecky naše radosti budou neúplny, ježto Ty se nebudeš
sdíleti o ně; všecky žaly dopadati budou dvojnásob těžce
na nás, když nepomůže nám je snášeti Tvé rytířské srdce,
Tvá přátelská láska. Děkujeme Ti za vše, čím jsi nám
byl a nezapomeneme Tebe nikdy. Země otevírá své
studené lokte po tom, co bylo na Tobě smrtelného, ale
v našich srdcích poroste božský Tvůj díl; Tvá touha po
velikosti, Tvůj zápas o dokonalost.

Odpočívej tiše, drahý příteli, po těžkém utrpení, v němž
ses osvědčil hrdinou; stul se klidně do náručí země, jež
i Tobě, který jsi býval ohněm a vichrem, voní a zvoní!
Snad dříve, než dnes tušíme, zašumí do Tvého věčného

v , t' , "T" v t T' h b

snenl a.Jemna, neznamal plsen - o vemu ro u,

zkropenému našimi slzami, přinesou j amí větry
poselství, že vanou zemí svobodnou.