berlínských představ nemohl se vyprostiti ani po
návratu do vlasti, kde ho ostatně čekalo nejedno zklamání.
Skoro symbolicky prozradil svou ústřední koncepci
novodobých dějin evropských změnou témata habilitačního,
za něž si nyní zvolil vývoj Bedřicha II. a jeho poměr
k Čechám: ne již revoluce francouzská, nýbrž vznik
mocenské politiky pruské se jeví žáku Maxe Lenze
východiskem moderních dějin ... Jistě dílo, k němuž se
připravoval zejména za brněnského pobytu, nebylo 'by
vyznělo oslavou Hohenzollernů a uznáním jejich
politické morálky ... zcela naopak; české srdce bylo by
zde se ozvalo protestem a úzkostí. Zda také nadějí
a důvěrou?

Spis zůstal nenapsán, ano nenačrtnut ... V Brně opouštěly
Ladislava Hofmana síly, a 6. září 1903 na posledním
dochovaném sešitu jeho deníku čteme docela slova:

Bože, Bože můj, proč, proč mne opouštíš? Právě
o dva měsíce později byl Ladislav Hofman pohřben na
odlehlém místě XXXIV. oddělení brněnského
centrálního hřbitova.

Od jeho zapadlého rovu otvírá se pohled k
nejslavnějšímu hrobu brněnskému, k černému jehlanci, pod nímž
odpočívá Josef Dobrovský. Nespojujme mužů, které dělí
celé století, snad pro náladovou skepsi, jíž chvílemi
propadali, myslíce o budoucnosti svého národa, spojujme je
pro idealismus práce, podnikané všemu na vzdory!
Každý z nich, stařec i jinoch, nesl svou tíhu, hoře
nemoci, hoře složitosti, hoře osa~ění, tíhu, jíž nižádná
změna veřejných poměrů neodejme právě od lidí
nejvzácnějších. Šťastnější pokolení budou putovati k oběma
rovům, pokolení, jimž možno žít a růst na svém. Nechť
v Ladislavu Hofmanovi uctívají tiše jednoho z těch,
kdož musili odejíti před jitrem!