do svého poměru k mistru, na nějž nikdy nedovedl
hleděti skutečně kriticky, zůstane ve vztahu obou kus
osudové sounáležitosti. Jaroslav Goll byl starším zástupcem
téhož kulturního typu, jehož mladší fázi ztělesňoval
Ladislav Hofman, a to nejen proto, že se u obou historiků
s přísným naukovým smyslem pro detail pečlivě ověřený
a kriticky zjištěný pojilo umělecké porozumění tvarům
a odstínům života a myšlenky. Široká chápavost u obou
byla stupňována ve filosofický diletantismus, jenž se snaží
vmýšlet a vykládat, nedbaje valně hodnocení a soudu @
jest to typ v podstatě renanovský; u českých žáků
francouzského klasika nabývá sklonu impresionistického,
patrno to zvláště ve slohu obou, jenž nemá pevné
výstavby, tuhé linie, epického klidu, nýbrž rozstřikuje se do

h Vl' h Vt· V k v, h' vd' , lk vd

rozec ve yc ve lce ,vzrusenyc napove 1, zam ,sve

čících, jak se pisatel nad událostmi zamýšlí, hrouzí do
sebe, naslouchá vlnění svého nitra:.

:Jaroslav Goll, dokonalý učitel přísné odborné kázně,
nedovolil ani sobě, ani svým žákům umělecký poměr
k historické látce dříve, než se jí nezmocnili důkladnou
průpravou heuristickou a kritickou, k níž vedl především,
dobře věda, že silný duch, opravdu tvůrčí, se v ní neztratí,
nýbrž naopak otuží, aby rostl. Ladislav Hofman si
vysloužil své dějezpytné ostruhy monografií z XV. věku,
"Husité a koncil basilejský v 1. 1431-1432", kde
vědeckému positivismu Gollovy školy stojí nejblíže.
Husitské téma u. českého dějepisce jest vždycky názorové
experimentum crucis a dvojnásobně u ducha
filosoficky vzdělaného a nadaného, jako byl Hofman: vezme
si z české reformace náboženské zorný úhel pro naše celé
dějiny a pro zjišťování myšlenkového obsahu našeho
národního života? Ladislav Hofman toho neučinil, a ani
myšlenkový vliv profesora Masaryka, jehož výklad
národního obrození odmítl v bystrém článku o Dobrovském,
ani osobní styk s Denisem, nepohnuly ho, aby pozměnil
své stanovisko, jež bylo snad podmíněno sklony katoli-