směr národního obrození, ale i celý názor na ženino

I" , dV

pos am v naro e.

Ještě za životaM. D. Rettigové přišla po prvé do
Litomyšle mladičká Barbora Němcová, z níž potom brzy
vyspěla první česká básnířka Božena Němcová; sotva se
setkala přední paní litomyšlské společnosti s mladou
ženou finančního strážníka, potud neprobuzenou
vlastenecky a literárně, a nadto zaměstnanou docela starostmi
mladé matky. Nebyly by si ani rozuměly. B. Němcová
jest představitelkou nového typu ženského v Čechách,
toho, jenž nechce jenom sloužiti společnosti, rodině,
manželu, nýbrž především žádá zobraziti své já a to já
citové, vášnivé, mající uspokojení v projevech milostné
vášně. Tento cit, tento patos srdce a lásky, se stává ženě
tvůrčí inspirací a životní vzpruhou, cit neklamný,
absolutní, přirozený, poslední pravda ve všehomíru. B.
Němcová se sama spatra dívala na spisující kuchařku, kterou
odsoudil i její jemnocitný přítel Nebeský. Generace za
sebou následující rozumějí si málokdy. A 30 let po smrti
Rettigové přichází do Litomyšle třetí spisovatelka, opět
jiného typu ženského, ne již naivně cítící, nýbrž rozumově
založená, myšlenkově vzdorující, domněle odtržená od
přirozené půdy lidu, přemítavá a tvořící Teréza
Nováková. Pochopila sice v odstupu' doby a s historickou svou
schopností význam Rettigové, stála u kolébky spolku,
který dovršil snahy o pozdvižení a uvědomení ženy
v Litomyšli, starala se o životní praksi, o kulturu
domácnosti jako autorka Domácí kuchařky, ale celým cítěním
a smýšlením šla cestami docela jinÝmi.

Pro který z těchto typů ženských rozhodnete se, drahé
rodačky a krajanky? Není zdráv ten národ, jenž chvatně
odhazuje to, co vytvořily předešlé generace aneb si
vybírá jenom jednu krajnost jejich úsilí životního. Správně
jedná a plně žije onen, který v různých fázích vidí
vlastně složky vývoje, v rozličných typech teprve náběh
k dokonalé a úplné celosti. Věřím, že Litomyšlanka