egoismu, v němž se tak obratně a nebezpečně skrývá rys
sobectví, jak ukázali mnozí kritikové rodiny a
manželství. Rettigová pohrdala samolibostí kukaččinou, jež stále
jen opakuje své jméno vlastní a nedbajíc ani o své
vajíčko, výhradně hledí svého prospěchu: v tomto symbolu
je skryt její odpor proti egoismu. Cítila však asi, že
mateřská láska, která miluje jen své děti, že hospodyňská
zdatnost, která dbá jen o svou domácnost, že
vychovatelská horlivost, pokud neopouští okruh rodiny, jest také
jen egoismem, a proto tyto účely naprosto zdravé stavěla
do služeb obecných, vedouc i cizí děti a dívky výchovou
k dobru a prospěchu společnosti - možno-li říci výrazem
novodobým - starší osobnostní kultura domácnosti se
mění u ní v domácí kulturu sociální. Toť smysl jejích
kroužků soustavných hodin v hospodářských naukách
o vaření, ručních prací, vychovatelství, jež byly od zdejší
rodačky nedávno právem nazvány předchůdkyněmi
moderních dívčích škol rodinných.

V soustavu uvedla je teprve zde v Litomyšli za
posledních 11 let svého plodného života; tu se osvědčilo, jak
hluboce spojen jest Hradec Králové, sídlo
zakladatelských snah kroužků Rettigové, s Litomyšlí. Víme dnes,
že Litomyšl v 30 letech, když Rettigová přišla, nebyla
tak neprobudilá, jako města jiná, a že vlastenecké snahy
Rettigové, ať šlo o divadlo, ať o knihovnu, ať o hudební
zábavy, měli zde již v době, kdy zde vyrůstal mladý
Smetana, dosti silné propagátory, ušlechtilého kněze
Karla Horského, a neúnavnou měšťanostku paní
MariRoUerovou. M. D. Rettigová jenom dovršila, a to
hlavně mezi ženami, jejich práci kulturně a vlastenecky
buditelskou, symbolicky zastupuje však právě ona
vlastenecké probuzení ~eské ženy v Litomyšli patrně proto, že
zde zaokrouhlená plnost jasné bytosti ženské, uznávané
muži, jako Ziegler, Sychra, Jungmann, nesla tuto činnost,
plníc ji teplem a požehnáním. Zde umírá v srpnu 1845,
dlouho před revolucí, která nadobro změnila ne toliko