samostatného umění v těch jejích cituplných povídkách
o Arnoštech, Bě1inkách, o Jaroslavech a Terinkách,
Mařenčiných košíčkách, Narciskách a Chudobkách, jež
mají skoro vesměs účel mravoučný. Píše-li M. D.
Rettigová znělky, aby slavila své,... přátele a projevila svou
lásku k národu, namáhá se jenom, aby se podobala
Kollárovi; kde skládá lidové písně a v nich hledá
projevy citového života milenčina i matčina obdoby v
přírodě, jest věrnou žačkou Čelakovského, nevedl-li přímo
její péro její muž, jako v její písni nejpopulárnější "Stojí
jabloň v širém poli". Zde všude dobrá vůle daleko
přesahuje schopnost slovesnou a umění nápodoby
samostatnost tvůrčí. Z toho, co M. D. Rettigová napsala
beletristicky, poznáváme citově pravdivou a bohatou bytost
průměrné ženy, která v lásce i v manželství, v mateřství
i v náboženství, chce sloužiti a oddává se v tom cele;
marně bychom tu hledali umělkyni.

Nebylo neprávem, že praktické její práce, ať se týkaly
vedení domácnosti, ať kuchařského umění, dosáhly
mnohem větší proslulosti, než tyto pokusy beletristické; jest
v nich mnoho životních zkušeností, mnoho praktické
moudrosti, mnoho· kultury všedního dne. Kulturní
dějepisec ocení na nich, a hlavně na Domácí kuchařce, jež
vyšla právě před 100 lety, dojista jeden rys, příznačný
ostatně pro celý život předbřeznového období, co
nejtěsnější sloučení odkazu panského mravu a vkusu, jak žil
na zámcích a patrimoniálních sídlech, a domácího
měšťanského způsobu života. Rettigová, vychovaná
zámeckými kuchaři, přizpůsobila jejich předpisy potřebám
svého občanského okolí, ponechala však onu blahobytnou
opulentnost v úpravě pokrmů i ve stolničení, jež
vyznačuje dobu předbřeznovou a jež je navždy spiata právě
s kuchařským uměním Rettigové. Ať dbala Rettigová
o ženu kuchařku, ať o ženu hospodyni, ať o ženu
ošetřovatelku, ať o ženu matku, vždycky ji karakterisoval jeden
znak mravní: čelila touto činností onomu rodinnému