kží vždy jeden Hdský věk, ale zároveň tři typy českého
ženství, jak je vytvořilo století devatenácté, trojí
zosobnění toho nejlepšího, co každé období našeho vývoje
národního dovedlo vložiti do ženské bytosti a zároveň
vybaviti z ní trojnásobné ztělesnění hlavních fází
obrozenského hnutí, tři naše krajanky vůdkyně, učitelky a
zároveň tři bytosti, které posvětily naše město tak, jako
posvěcuje žena domácí krb, jehož plamen zachovává
a udržuje.

Přišli jsme dnes, abychom uctili památku nejstarší z nich:
140 let dělí nás od jejího narození, 100 let od vydání
jejího nejpopulárnějšího díla, 80 roků od její smrti.
Nikdo z jejích pamětníků a přátel nežije snad již mezi
námii,'ti, kdož mimo naše město znají jméno Magdalény
Dobromily Rettigové, vyslovují je s jakýmsi útrpným
úsměvem a s povýšenou shovívavostí; vždyť jest jim
zástupkyní oné činnosti ženské, kterou společnost od ženy
samozřejmě vyžaduje, a k níž ženu po dlouhou dobu
výhradně odsuzovala, ale pro niž se s nasyceným svým
úsměvem ženě skoro posmívá: jak možno oslavovati
vážně a snad patheticky Retičku, první českou kuchařku!
My, její krajané a rodáci, ctíme v ní pravidelně hlavně
starodávnou vlastenku předbřeznového typu, která zde
v Litomyšli konala dílo buditelské především mezi ženami
a tak za jedenáct let svého pobytu pozvedla úroveň
našeho drahého místa; vy, krajanky a rodačky, připojujete
k tomu úctu k předchůdkyni prakticky výchovných snah,
organisovaných dnes ve spolcích a ve školách.

Avšak M. D. Rettigová je více, mnohem více. Ani jediná
z jejích současnic nemůže se jí rovnati plností a
uvědomělostí ženství, které své vlídné a požehnané dary obrací
nikoli snad v zálibném sebezrcadlení k oslavě a
prospěchu svého já, nýbr:ž k blahu všech, k obecnému rozvoji
a mravnímu pokroku:J(dyž se roku 1785 narodila, slunila
se netoliko její otčina, ale celá střední Evropa v teple
a záři nedávno zapadlého slunce velké bytosti ženské: