II. MAGDALÉNArDOBROMILA RETTIGOVA

(Slavnostní řeč při odhalení pamětní desky na úmrtním
domě M .. D. Rettigové v Litomyšli dne 7. června 1925.)

Dům, jehož neposvětila svou přítomností, svou činností,
svou láskou ženská bytost, ať jako paní, ať jako
manželka, ať jako matka, není ještě domovem a čeká stále,
jsa neúplný a sirý, na tento dotyk zdůvěrňující a
posvěcující. Stejně město, i když se může chlubiti minulostí sebe
slavnější a tradicí sebe významnější, zůstává
nedotvořeno, dokud se po jeho zdech nerozjihl teplý dech, dokud
na jeho dlaždicích neulpěl požehnaný krok velké ženské
osobnosti, silné, milující srdcem, dělnou rukou nebo
tvůrčím duchem; áby v něm bylo bezpečno, potřebuje své
patronky, jejíž příklad posiluje daleko přes desetiletí,
ano, přes století.

Naší staré Litomyšli se toho dostalo ve svrchované míře.
Tři ženská jména spojena jsou nerozlučně s velkým
rozkvětem Litomyšle v XVI. a XVII. věku, a jest nám,
jako by duch jejich vlál kolem našich skrání, bloudíme-li
mezi zámkem, piaristickou kolejí a horou Olivetskou. Do
bratrského sboru pod horou Olivetskou docházela první
česká spisovatelka, obránkyně Jednoty, panna Marta
zBoskovic, statečná žena, nebojící se ani mocných v církvi,
ani mocných na trůně, která nechtějíc býti Martou a
starati se o přeslici a tabuli, vyvolila lepší stránku sobě.
V slastné renesanci litomyšlského zámku takřka
zkameněly hrdý úsměv a láska ke kráse, jež přinesla ze Spaněl
do Čech podnititelka stavby jeho, o níž praví básník:

"Paní z Pernštejna kráska jará, rodem byvši Manriquez
de Lara." A několik kroků odtud připomíná kolej
piaristická zbožnou a přísnou zakladatelku gymnasia
zdejšího, pannu Frebonii z Pernštejna, jež dala městu
nový smysla nový význam tím, že uskutečnila sen
protireformační doby, vypěstovati soustavnou výchovou

*