s měsíčkem a vypráví mu rozmarně tragikomedii Bachova
Rakouska, jež nadarmo žandarmerií zuří proti svobodné
myšlence politické. Romantikové by si přáli, aby proklínal
tyranství církve a státu a svolával na ně soud dějin, avšak
Havlíček vymýšld jen in margine Nestora rouhavé
legendy staroruské, nebezpečnější ve své grotesce než
kletby a hrozby. Přes to neušel mimoděk svatozáři
mučedníka a také v tomto neočekávaném úkonu prospíval po
celá desítiletí po své smrti národní věci, jako jí sloužil
činností politicky buditelskou, dílem novinářským,
svobodným smíchem satirickým.

Když pětatřicetiletého žurnalistu s činností pouhých šesti
roků a spisovatele dvou tří nevelkých knížek pohřbívali
za doby nejtužší reakce a za všech policejních opatření,
shromáždili se kolem jeho ostatků v Praze na
neodolatelný povel svých srdcí všichni Čechové, kteří měli odvahu
své národnosti a svého občanského přesvědčení. Platí
o tom verše básníkovy:

"Ten drsný lid náš sukovitý - a tvrdý jako štíty jeho
skal - před rakví jeho tiše jak v zem vbitý - a
přikovaný stál. - Však co v svém nitru cítil, blýsklo - mu
v tváři, stál zde čestná stráž - vše v jediném se vzdechu
k sobě tisklo: Byl celý náš!"

Ano, zde jest skryta záhada osobního kouzla Havlíčkova,
které na nás působí stejně dnes, kdy jeho politické tužby
jsou naplněny, jako nás posilovalo v dobách, dokud
nebyl jeho boj za národní samostatnost dobojován. Karlem
Havlíčkem Borovským ztělesněna jest česká národní
povaha v kladných a plodných svých rysech, které útisk
hmotný i mravní po století dusil a vázal, a jenž se
projevil rázem, jakmile nadešla možnost svobodného
projevu od rozumové hloubavosti a prudké ráznosti až po
řízný vtip a živý humor, od vytrvalosti v práci a utrpení
až po družnou dobrotu prostou patosu, od jasnosti
v myšlení až po jasnost ve výraze, která jest obranou
proti sentimentalitě. Mnohý z jeho vrstevníků i
násle
•. Čkm. 4090"2.