ani písemnictví, jež by bylo výrazem minulého vědomí
národního, ani literatura, která by z přítomnosti vybírala
toliko lidový život v tradiční kultuře, jej studovala a
popisovala, spojujíc tvořivost s pozorováním. Leandr Čech
žádá mnohem více. Odvraceje se od literární romantiky,
jejíž koncepci moravské literatury jsme doposud v různém
odstínění poznávali, přihlašuje se již k slovesnému
realismu s jeho zřetelem k přítomnosti, k jejím otázkám
náboženským, mravním, sociálním a politickým; jest ctí
Leandra Čecha, že proti idylickému uskrovňování
moravských romantiků prohlašuje maximalistické požadavky
evropské. Nezapomeňme, že právě v této době počíná na
celou duchovní kulturu českou působiti velký Moravan,
jehož jméno nese s pýchou naše universita, Tomáš G.
Masaryk, podobně jako o půlstoletí dříve Palacký, sice
záhy opouští rodnou půdu moravskou a odcizuje se jejím
poměrům, ale vliv jeho na Moravu jest značný,
znamenaje tu pokrok zvláště svým podnětným kriticismem,
jehož se tolik nedostávalo pokolení bartošovskému. V
důsledku těchto zásad, které brzy měly znamenati
myšlenkovou revoluci českou, vytkl Leandr Čech již před
třicetipěti lety moravské literatuře program, který podnes do
slova a do písmene zůstává v nezměněné platnosti: jejím
předmětem budiž současný život se svými otázkami a
problémy, hlavně politickými a sociálními, zvláště pokud se
moravské poměry liší od poměrů v Čechách.

Ačkoliv Leandru Čechovi samému tanul na mysli
především velký román sociální a ač nedočkavě volal po českém
Gogolu a Turgeněvu, přece jeho zdravý a silný smysl pro
skutečnost žádal si po specificky moravském spisovateli,
aby si hlavně všímal národních a národnostních poměrů
na Moravě, nedostatku uvědomělosti, boie o existenci
češství v poněmčilých a odrodilých městech, ovládaných
cizím kapitálem - dobrý Evropan, jakým vždy byl žák
Tainův, nezapřel v sobě svědomitého národního buditele.
A v tom se s ním shodují členové jeho generace i poko-