umělecký cestopis, prosycený světovým vzduchem. Prošel sociální bídou svého rodného města a zachytil ji v črtách stejně pravdivých, jako názorných. Vrhlse do novinářství a vytrval v prvním velkém českém deníku "Národních listech" až do smrti a po Havlíčkovi, který ukázal, kterak s žurnalistikou spojiti lidovýchovu, provedl mistrovsky, zvláště ve feuilletoně, sjednocení literatury a novin. Nedbaje o školské doktríny ani o výzbroj odbornickou, psal bez oddechu o divadle, knihách, obrazech a vzdělávaje . vkus obecenstva, dorůstal sám zvolna v kritickou autoritu. Pokusil se do poesie vnésti vědeckou inspiraci a ohromil veřejnost řadou písni a hymen o látkách kosmických, J' ak se jeví modernimu člověku ozbrojenému dalekohle em a spektrálnou analysou. Jako světoobčan, dobře znající kulturní potřeby svého domova, boural "čínskou zeď", dělící české písemnictví od ostatní literatury světové. Za těchto kulturních služeb svému národu získal Jan Neruda sám nejvíce - našel humor a vyzrál k citové něze velkého lyrika. Humoristickým jeho chefď oeuvre jsou jeho "Malostranské povídky", malá to galerie postaviček a osudů z Nerudovamalebného domova pod pražským hradem, ve virtuosně ovládnuté formě realistických skiz, na jejichž dně vedle smíchu třpytí se slzy. I jeho verše protepluje humor, ať jsou to balady a legendy plné naivní víry a věčné lidskosti, ať jeho písňový odkaz "Prosté motivy", kde v ročním cyk1u počasí hovoří s přírodou osamělé a vznětlivé srdce pravého muže. Leč poslední