znatky: v Durynsku nacházel pouze hroby vyhynulých
a vyhubených Polabanů i jeho sentimentálně
zbožňovaná milenka, v níž si představoval dceru pomyslné
bohyně Slovanstva, mluvila pouze německy, ač
pocházela ze slovanské krve j v Praze i na Slovensku, svém
působišti, setkával se se zcela nepatrným uvědoměním
slovanským. Snad proto jeho poesie, romantická v
zevních formách, ale klasicistická v řečnickém výrazu,
v starožitnické učenosti, v umných pointách, měla
největší silu tam, kde lkala, žalovala a bouřila elegií. Velká
jeho alegorická skladba "Slávy dcera", která Se zrodila
v cudné a něžné erotice a skončila v antikvářské
pedanterii, byla statečným a důsažným buditelským činem
netoliko pro Čechy, nýbrž pro Slovanstvo veškeré j ve
své době podávala nejsoustavněji evangelium slovanské
vzájemnosti, pojaté však nepoliticky. Umělecky vytvořil
Jan Kollár v tomto cyklu sonetů s elegickým
předzpěvem dokonalý typ romantismu učeného, odvracejícího
se od života ke knize, od přítomnosti k dávnověkosti,
od skutečnosti k platonismu a napodobujícího umělé
i složité formy, v nichž si libuje literární kultura.

Česká básnická romantika měla ještě jednu tvář, jejíž
prototyp rovněž dlužno odvozovat od Herdera. Jestliže
angličtí a němečtí romantikové přilnuH celou duší ke
skutečnému i domnělému lidovému básnictví, jestliže
jeho památky sbírali a vědecky studovali, jestliže ve
svých umělých výtvorech pilně napodobovali jeho
bezprostřední prostotu a svěží úsečnost, nemohl jejich
příklad nikde vzbuditi živějšího souhlasu a ochotnější
nápodoby než právě v Čechách, kde prostonárodní píseň
pěstovaná i v dobách nejhlubšího úpadku obecného,
byla pozdravem a zárukou života v lidu. První
pokusy o napodobení lidové poesie dály se na úsvitě
českého romantismu oním povážHvým způsobem, který
v Anglii označen jest jménem Chatterlonovým a
Macphersonovým. Velmi podnikavý muž, ale prostřední
veršovec a filologický ochotník, Václav Hanka, který si
později získal jakési zásluhy v slQvanské propagandě,
nesl se svými druhy těžce, že se Cechům nedochovala
ze středověku ani původní starobylá lyrika lidová, ani
národní epopeje, za jaké tehdy byly pokládány básně