z badatelů a buditelů jazykových zdůrazňovali
příbuzenství češtiny s jazyky slovanskými, a odtud byl pouze
krok k tomu, ab~ tento názor vědecký byl přenesen do
oblasti veřejné: Cechové nestojí osamoceni, nýbrž jsou
příslušníky velké rodiny slovanské, o niž se mají v čas
potřeby opříti, a jmenovitě v Rakousku, v němž tvoří
Slované většinu, otevírá se volné pole zdravé a
prospěšné politice austroslovanské. Takto zároveň s
obrozením národním rozvíjela se v Čechách myšlenka
slovanská, dodávajíc celému hnutí rázu universálního.

Veškeré snažení osvícenské vědy v Čechách shrnuje
a vyvrcholuje mohutná osobnost učeného abbé Josefa
Dobrovského, jenž po celém Slovanstvu jest znám
jakožto patriarcha slovanské filologie. Rozsáhlé a
důkladné vědomosti jazykozpytce, literárního dějepisce
a historického badatele provázeny byly přísnou a
jasnou kritičností pravého ducha paylovského, jemuž věcná
a neúchylná láska k pravdě byla životním náboženstvím.
Vyzbrojen těmito zároveň rozumovými i mravními
přednostmi, nestal se Dobrovský toliko zakladatelem
vědeckého mluvnictví a soustavného literárního
dějepisu českého, nýbrž stanovil i zákonné zásady
novočeské mluvy spisovné, básnické prosodie a kritické
metody. Nebyl by toho vykonal bez lásky k českému
jazyku a písemnictví, třebaže sám psal jen latinsky a
německy j ale přes to byl přesvědčen, že český duševní
život náleží pouze minulosti a že jest proto vhodným
předmětem naukového badání, nikoliv součástkou
živého vývoje i že by Čechové byli schopni vytvořiti
krásnou literaturu evropské úrovně, nechtěl přepustiti tento
statečný skeptik.

Teprvepokolenf, které přišlo po Dobrovském a
skládalo se namnoze z jeho žáků, odhodlalo se v romantic .•
kém nadšení vznésti dvojí heslo: národní vědy, české
netoliko látkou, ale i jazykem a duchem, 'tl národního
básnictví i bylo to pokolení bohatýrské, protože
nezůstalo při hesle, nýbrž samo je proměnilo v úspěšný čin~
V jeho čele stojí vlastní zakladatel nové české
literatury, Josef Jungmann, filolog z povolání, ale zaroveň
muž vzácného estetického vzdělání i vkusu. Obě hlavní,
nevýslOvně pracná dila Jungmannova, velký slovník