renesancllI, zapomínajíc úmyslně, jak výmarský mInistr
dbalo veřejné práce a sociální blaho dělnictva, jak
románový psycholog Spříznění volbou a Putovních let
Meisterových hlásal obětavé zřeknutí se štčstí osobního ve prospěch
druhých, jak neumdlévající dal vyvrcholiti Faustu
apotheosou geniálního člověka, který slouží společnosti
intelektem a VlUí v okruhu činu obecně prospěšného - zde
předjal Goethe světový vÝvoj a otevřel novému století
persjJektiuu sociálně politickou, stejně významnou jako oba ostatní
obzory, jemu samému vlastní, empiricky přírodovědný a
intuitivně básnický .

.J ako vnuka antiky a děda budoucnosti oslavil kdysi
"sladkého mudrce" Goetha jeho český vyznavač .Jaroslav
Vrchlický . .Jak správný je tento básníkův odhad a jak nás,
děti dvacátého věku, volá naléhavě zpět do Goethovy školy
a kázně, nejenom dnes za velké jubilejní chvíle, ale vždy
znovu, kdykoliv je třeba posily a posvěcení ve zkouškách a
zápasech kulturního a mravního svědomí i v hodinách
touhy po kráse plastické a oduševnělé.

21