známou dotud náboženskostí: přírodovědecká empme
nejen že mu nahrazuje spekulaci filosofickou, pro básníka
často tak neplodnou, nýbrž i intuitivní vytržení
křest'anského mystika, spoléhajícího na milost boží, jejíž trpné
přijímání se příčí energetickému duchu Goethovu.

Nejhloub pronikl Goethe ovšem do záhady světa a
lidského srdce intuitivním poznáním a tvúrčím aktem
básnickým; snad i tuto jeho objevitelský čin přerústá svým
významem uměleckou hodnotu jeho výtvorú, jež od Utrpení
mladého Werthera měly přes Viléma Meistera až po Fausta
dosah nikoliv jen národně německ)', nýbrž světový. On sám
se na sklonku svých dnú označil v poesii krásně a správně
jako osvoboditel) který naučil básníky své země tvořiti
výhradně z plnosti nitra: v tomto smyslu horlil paradoxním a
přece tak hlubokým slovem o nutnosti, aby všecka lyrika byla
příležitostná; v souvislosti s tím vymáhal dúrazně smyslové
východisko básnické tvorby; v stejném duchu žádal, aby
umělecké dílo bylo organismem nejinak než výtvory přírodní.
Právě proto mají jeho krajiny tak svěží opar nad sebou,
jeho lyrika kouzlo tak mladistvé a nestárnoucí, jeho
výmlm'nost přirozený tok a jeho epika pohodu a jistotu přímo
homérskou: příroda prošla nejenom blaženými smysly, ale
byla také prožita velikým srdcem, takže platí o ní v
zrcadlení Goethovy poesie: "Všechna výsostná jeho díla jsou
nádherná jako v prvý den." Nezapomeňme na Goethovy
tvory nejpllvabnčjší, na jeho ženské postavy, tak jedinečně
plastické a teplé zároveň, pravé to dcery přírody, na nichž
spočinul a omládl duch, a to nejenom na nositelky pudu
a zachovávatelky přirozeného určenÍ, Klárku, Markétku a

19