moudrosti a lásky v půvabných slohách Západovýchodního
divanu, ale sám Faust by se bez této jednotitclské vůle
neklenul do takových výší, a čarovná přírodní lyrika Goethova
by bez ní pozbyla svého nejvzdušnějšího a nejmilostnějšího
tajemství, které záleží v sourodosti dějů přírodních a
niterných. Zde Goethe ukázal navždy cestu velkému básnictví,
aby usilovalo o absolutnost, vččnost a synthesu, aby se stále
snažilo překonávat specialisaci, analytickou úryvkovitost,
pouhou službu vteřině, aby stavělo své stany pod
chorovodem hvězd a suh specie aeternitatis.

Z jednotitclského snažení Goethova vychází také jeho
kulturní universalismus, který odkázal škole romantické a
v němž se tolik zalíbilo celému devatenáctému století; jest
to cosi v podstatě jiného než polyhistorství humanismu a
baroka, řízené jednostranným intelektualismem. K
Lessingovu ctiteli a k Herderovu vychovanci mluvili od mládí
básníci všech dob a národů: bible a Homér, Sofokles a
Plutarch, Shakespeare a německá lidová píseň, Racine a
Voltaire, Byron a Manzoni, perská filosofická lyrika a
srbský zpěv epický; postřehuje po herderovsku tepot srdce
národLI z jejich poesie, soustředil svou pozornost zároveň k
tomu, co všecky tyto projevy jednotí jako výraz téže duše
světa, která pod změnami jazyků a časů zůstává stálou a
věčnou. GoethLlv požadavek světové literatury, jím samým
zastávaný v teorii i v kritické a překladatelské praxi,
pomohl malým národLlm k zájmu na evropském foru a léčil
velké z jednostranné soběstačnosti; zde jest Goethe právě
v na,ší době autoritativním vůdcem k mezinárodnímu
sjednocení duch ll, národli, kultur a států. A zase to nebyl pro

1'1