tato zpěvná a výmluvná ústa zavřela navždy, a že nikdy už
nebudeme směti putovati do západomoravského městečka,
které nebylo nikoli nejmenší z našich zemí. Nic nám však
nebrání, abychom dále putovali k živ}'m studnicím jeho
knih a ssáli z nich sílu a víru. Naši potomci budou nám jistě
záviděti, že jsme směli žíti vedle něho a hleděti do jeho
kristovské, polosokratické tváře; záleží jenom na nás,
abychom se toho ukázali hodnými, zachovávajíce jeho posvátné
dědictvÍ.

14