že se v jeho myšlení a díle ozývá také sociální tón a úsilí
o společenskou spravedlnost, i zmčříme snadno veliký
rozdíl, který dělí oba nejskvělejší představitele dvou generací
za sebou následujících . .Je značně pravdě podobno, že
budoucnost bude trvale spojovati oba tyto básníky, z nichž
starší mladšímu nikterak nechtěl porozuměti, kdežto
Březina se snažil stále více pochopiti vývojový význam
Vrchlického, kterého aspoú po stránce výrazové pokládal za
jednoho ze svých učiteltt S vděčností, která je znakem duchú
opravdu velikých a ušlechtilých, uznával všechny své
předchůdce a pokorně zaznamenával vše, co kdy přijal od
tradice domácí. Není bez významu, že se tak často vracel
k ocenčru osobnosti a poslání Svatopluka Čecha, od kterého
se jako skromný veršující začátečník učil; jako Svatopluk
Čech znal i Březina veliké národně-mravru poslání básníka
a nasadil celý svůj život odříkavého samotáře, aby tomuto
poslání sloužil; také pracovní pokora neúnavného dělníka
verše, jejímž svědkem byla přísná poustevna mladého
básníka v Nové Říši, připomíná silně ciselující úsilí Č:echovo.
Takto se řadí vlastně Otokar Březina při všem včdomí
sVčtové mise mezi básníky buditele. Kolikráte se svou
obraznou výmluvností závratného improvisátora poučil své hosty
o tom, že naše obrozeru není dokončeno, dokavad se
nedovrší obrodou mravní, bylo to zároveň vyzvání, abychom
v této obrodě pracovali všichni, stejně jako Bůh si po nás
přeje, abychom byli jeho spoludělníky a uskutečúovali
dílem vůle, dílem dobroty, dílem krásy království jeho na
zemI.

V době básnických začátků Otokara Březiny, kdy jeho

10