mlčení bylo zasvěceno přípravě k myslitelským dílům, o nichž nevíme, zda 'Skutečně jsou napsána a zda kdy se dostanou do rukou veřejnosti . .Jako Otokar Březina byl také Jaroslav Vrchlický básníkem světové pověsti a světového rozsahu, a ani tomuto, ani onomu nechybělo obdivovatelli a učedníků, kteří se jen pro ně zabrali do nepřístupných záhad naší mateřštiny. Oba básníci, skvělý řečník a nádherný myslitel, dotýkali se otázek světového dosahu a nesli ve své hrudi kus evropského svědomí kulturního. Každý ovšem jin)Tm zp"isobem . .Jaroslav Vrchlický, duch neklidný, těkavý a rozsáhlý, spěchal od problému k problému a s geniální skoro nervosou proměňoval je v témata básnického řečnictví, v úchvatné antithese slovního umění, v strhující pathos slova zároveň barvitého a skulpturálního. Otokar Březina, duch soustředěný, kladný a soustavný, těžce a tragicky své problémy prožíval, až se proměnily v součástku jeho složitého .Já, planuly tam podvědomým bohatstvím snů, tu ch a dohadů a pak teprve přetaveny a přetvořeny objevovaly se v komplex.ivním básnickém tvaru obrazové vise nebo náboženského hymnu . .Jaroslav Vrchlický, jehož myšlenková bytost byla zatížena stále kalnou přísadou smyslnosti, nade všecko miloval svět, toužil v něm splynouti a v něm se rozjihnouti. Otokar Březina, který sensitivnost a smyslovost v duchovosti umělecké překonával a ovládal velkou kázní myšlenkovou a mravní, především miloval Boha a věčnost, snažil se porozuměti jim, vyzpytovati jejich zákony a žíti ve shodě s nimi. I byl Otokar Březina také osobností mravní. Proti estetickému umělectví .Jaroslava Vrchlického připočteme, !J