OTOKf\R BIIEZINl\

V ítězná smrt, která v posledním dvouletí imperativními
zásahy nadobro proměnila podobu české literatury, zasáhla
naši duchovní kulturu způsobem nejkrutějším. Včera
neočekávanč po krátké nemoci, nedlouho po svých
narozeninách šedesátých, opustil nás náš největší básník a myslitel
Otokar Březina. Při skonu nejednoho z našich drahých
spisovatelů a poetů, kteří odešli poslední dobou, pocítili jsme,
kterak v nich bylo samo srdce naší rasy; tentokráte však,
když se z našeho pozemského obzoru ztrácí znalec
tajemného hlasu našeho plemene a zároveň filosof a umělec
světového formátu, jsme si jisti, že zastavilo se navždy velké a
silné srdce, které nás všechny, své dlužníky a žáky,
vyznavače a následovníky, spojovalo se srdcem světa.

V českém básnictví posledního čtvrtstoletí, kdy vlastně
Otokar Březina počal teprve vykonávati duchovní vliv svým
dílem, dokončeným v desetiletí předchozím, byl to on a
jediné on, kdo představoval kosmickou funkci a evropské
svědomí v naší tvorbě lyrické. Nebylo to pouze proto, že jeho