nasisté různých stupňů přisluhovali za vedení P. Petra
Čápa při tohoslužbách, a zvláště studentská účast při
slavnosti Vzkříšení, kdy hoši z nízsúlo gymnasia v komžičkách
různým způsobem horlivě a neobratně ministrovali, kdežto
oktaváni v černém šatě nesli s velkou důstojností rozžaté
svíce, září v paměti jasným světlem, podobným lihovým
plamenům, které v slavný ten večer vzplály po obou
stranách oltáře chrámového. Bylo v tom jistě církevní úsilí
připoutati vnímavou mladou mysl k náboženským obřadum;
byl v tom asi také kus praktické pedagogiky, jež
ceremonielem vzdělávala chování sLldentské, ale především bylo
v tom mnoho poesie, neodlučitelné pro nás stal'é studenty
od gymnasijní Litomyšle.

Stará budova gymnasijní na Olivetské hoře se svou
milou vížkou a se sochou svatého Josefa Kalasanckého ve
výklenku osiří letoškem tak jako za naší doby osiřela
kolej píaristská v jejím sousedství; my, někdejší její
frekventanti, myslíme na to s pocitem elegickým. Ale
budoucím žákúm litomyšlského gymnasia v nové, rozlehle a
pohodlné budově přejeme ze srdce, aby se také na jejich
moderním ústavě vytvořily tradice a vykvetla poesie, na něž
budou v mužných letech s vděčným pohnutím vZDomínati.

61