řádu školského, jenž úspěšně soutěžil s vychovatelskou
metodou jesuitskou. Ve veřejnosti i ve škole byl tento
úsměvný muž úboru až podivínsky nedbalého člověkem
velmi žoviálním: jeho hudební záliba í rybářský sport
zachovávaly mu trvalou svěžest, z řéckých a římských kla~
sikú, které čítal stále z vnitřní potřeby a pro ra,dost, čerpal
skutečnou duševní pružnost a ze svého humoru rozdával
štědře kolegúm i žákúm. Vymáhal v latině i řečtině solidní
vědomosti mluvnické a dbal pečlivě o správné porozumění
autorúm, které již malým chlapcům dovedl přiblížiti;
pokáral, pohrozil vážně i žertem; byl v jednání se studenty
důsledný a spravedlivý, ale v celku byly hodiny u tohoto
moudrého a dobrého muže tím, co Komenský tak krásně
a povzbudivě nazývá schola ludus.

Když jsem později četl školský řád Otců pobožných
škol, nalezl jsem v něm právě zásady, které profesor
Budinský proměňoval v praxi, a našel jsem tam vúbec mnoho
pedagogické moudrosti a zkušenosti, nasvědčující, že hrubě
křivdí piaristským gymnasiím ti, kdož je buď poznali
v úpadku neb se na nich setkali s některým špatným
učitelem: nestranný historik středního školství českého
v XVIII. a XIX. věku jim dá jistě dostiučinění a nazve je
ústavy velmi dobrými. Že takovou vynikající školou bylo
i gymnasium na Olivetské hoře v Litomyšli, to nám
nedávno dosvědčil soudce stejně objektivní jako vzdělan)'.
Bratrský kněz a populární spisovatel "Broučkú" Karafiát,
který poznal také vyšší školy ,rúzného typu v cizině, chválí
litomyšlské piaristy, pod nimiž studoval, jak pro jejich
příkladnou snášenlivost náboženskou, tak pro jejich
bedlivý zřetel k přírodním vědám, což ovšem bylo přkozeno
na škole, jíž dl,ouho stál v čele učený hvězdář P. Florus
Stašek. Ale to jsou již starší piaristské tradice, kterých
jsem sám nezažil; doplňují však obraz, jejž si dovedu
vytvořiti podle posledních piaristských mohykánú na
gymnasiu litomyšlském.

K řádnému gymnasiu vedle dobrých profesorú a vedle
osvícené metody učební, moudře prováděné, náleží také
zvyková poesie, která studentúm vyzlacuje mladá léta.
Že jí bylo málokde tolik, jako právě v Litomyšli, jest obecně
známo z Jiráskovy "Filosofské historie", která již za našich
dob vydatně přispívala k tomu, že tyto zvykové tradice byly
věrně zachovávány .. to bylo právě slavné společenské
kouzlo litomyšlských škol. Kromě něho, jež pocházelo spíše od
studentú samých, vytvořili piaristé na gymnasiu zvláštní
poesii zvykú duchovních, poutajících se k mohutnému
jejich chrámu - a tyto t,radice byly za našich studií stále
živy. I ti z nás, kdo příliš nelnou k církevní liturgii, jistě
si vzpomenou rádi na složitý a zdobný ritus, kterým
gym
60