Dr. Arne Novák:

TRADICE PIARI5T5KÉ.

Když jsem na podzim r. 1890 vstoupil do primy
litomyšlského gymnasia, bylo již dávno veta po staré slávě
piaristského řádu v Litomyšli. Rozlehlá kolej na hoře
Olivetské byla skoro neobydlena, a nemýlím-li se pí-m;;,
byl její dlouholetý rektor P. Cyrin také již odstěhován
k svaté Anně k oné výsadní zdi kostelíka, kde seskupeni
kolem proslulého P. Flora sní svůj věčný sen Patres
scholarum piarum. Piaristé, které jsem znával z dětstvÍ,
"únatý kněz" P. Damas i věčně úsměvný vtipálek P. Otmar,
jenž ostatně býval v Litomyšli jenom přelétavým hostem,
dávno zmizeli z mě,sta a o dvou neho o třech často se
měníCÍch a docela bezvýznamných obyvatelích koleje věděli
jsme právě tak málo my žáci jako ostatní Litomyšlané.

Na gYJrnnasiu působili však mezi profesory dva bývalí
piaristé, sekularisovaný kněz, katecheta Petr Čáp, jenž
jako P. Eugen dosti dlouho žil v litomyšlské koleji, a
klasický filolog Antonín Budinský, který se již jako novic
zpronevěřil svatému Josefu Kalasanckému a o jehož
piaristské minulosti se v městě a na gymnasiu mnoho
nevědělo. Byli to dva výbol'ní mu~ové a oblíbení učitelé a nad

58