c' k Por!á~, zastíně"ný mo.h?tný~ balkonem, na němž rozmlouvají v pohnuté dogmatické při otcové
olr, ~;rm, Je~t ~tevren. Yltezna reka světla a záře proudí z ohromné lodi chrámové, napojena zlatem
b lt~, teplyml barvamI f~esky na klenbě, jásavou bělostí titanských soch církevních athletů v
pres
Y hrl,. mramorem slou~u a odleskem skel ve velikých oknech. V těchto jásavých vlnách, valících
se c ram~m, k?upo~ se Jako na mythologických marinách Rubensových - a právě na Rubense, jenž
v studene nocI protIreformace rozšlehl vítězný ohňostroj smyslného světla, musíme mysliti znovu
a znovu, hledice do Mikulášského chrámu - velká a strhující gesta svalnatých božstev,
modellovaných pod záminkou církevních učitelů. Vlny obtékají kypícími svými proudy ohromné antické
sloupy, přepychově zdobené, omývají rozkošnicky oblá těla hermafrodítních andělů, nesou s sebou
opoJnou vůni svadlých květin, planoucího vosku, kouřícího kadidla, rozlitého oleje. A tak sdílí
otevřený chrám v hrdém svém katolickém polytheismu, ve výtvarném svém pohanství všem
smyslům a všem myšlenkám převládající dojem: Ecc1esia triumphans.

Když nedlouho před zrušením jesuitského řádu doklenul geniální architekt Tovaryšstva Krištof
Dienzenhofer nad nepokojným táborem barokních střech malostranských nádherný vůdcovský stan
kopule Svatomikulášské, cítili všickni vrstevníci, že jest to Ecclesia triumphans, pro kterou vztýčen
hrdý a jásavý ten baldachýn. Ale příroda, někdy necitelná, někdy nepřátelsky ironická ~e všem
vzdorovitým koncepcím lidského ducha, přijala prostě tuto horu umele navrsenou meZI ostatní
zelené chlumy na levém břehu vltavském a setřela s ní zcela její církevní posvěcení. A tak stala se
dnes Mikulášská báň znamením a svědectvím něčeho zcela jiného, než co proudí vysokou lodí
chrámovou pod níj stala se kusem věčného pražského jara, v jehož barvách a plesech ozdravují srdce
sežehnutá mrazem života. V románě básnířky, která opětovně dává pražs~ým kve~oucím stromům
a zpívajícím zvonům slaviti velké plesy krásy nad záhadnými a tragíckýml sudbamt soudobých
složitých duší, čteme episodku, prozrazující vášeň důvěrné lásky dnešních mladých Pražanů ke ~opuli
Svatomikulášské. Krásná dívka, umělkyně zpěvu a lásky, jíž jest Praha velkým dobrodruzstvím
života, hovoří se svou babičkou, milou a prostou paní, pro kterou Praha jest jen nahodilým městem,
aniž se dovedou dorozuměti.

"Babičko, pamatujete se dobře na Prahu? Pamatujete se na Mikulášskou věž? Po té se mi ve
světě nejvíc stýská!"

" To bude asi něco jiného než věž!
I
"Babičko, není! Jenom ta věž. Ta zelená. Pamatujete se?U
~~~CJCrclé)WW~~W~w~w~~~~~es •• 8I).

Kaštany, rozradované plesajícím modrem májového nebe, rozsvítily po celé Malé Straně růžové
a bílé svíce v zelených tmách hustých svých korun. Před nevlídným chrámem Karmelitánským
nasypáno jest červených okvětních lístků kaštanových, jakoby slavnost Božího Těla neustávala. Nad
černými dvorky, v nichž jindy ukrutně zívá všednost a bída, zpívají vodotrysky sněžných květů
a dávají se čeřití lehounkým závanem větru, přicházejícího od Vltavy, Tmavé vody Čertovky,
ploužicí se mezi zapomenutými zahradami, jejichž stromy a keře objímají se přes proud benátského toho
ramene, nesou na tisíce květních plátků, jakoby byly uchvátily s sebou celé chumáče bělásků. Když
smutné a temné končiny Malé Strany rozplesaly se pod přívalem květů, jak by neoslavily stupňovité
zahrady pod hradem a pod Petřínem mezi žebříkovítými schodišti a barokními paláci, svátky
slunného a vonného jara?

Popínavé rostliny vyšplhaly se na drobné gloriety na terasách; převislé keře a exotické
stromy zakryly přístup ku křehkým saHám terrenám; břečtany obrostly těžkým svým krajko vím
biscuitové vásy i mythologické sochy odumřelých obličejů .... a tak na hrdých rampách,
zvedajících se až k světlým balkonům pražského hradu, zmizela vlašská zahradní architektura pod
zdivoči:tm roz~~rem veg~t~ce, :,~knuvší ~e. dávno lidské vůli. Ale sen italských umělců, kteří touži~
prlpodobm~l t.erasc;>vlte str~ne n~d palacl malostranskými zahradám svého domova, mění se práve
pod prudkyml pohbky kvetnoveho slunce v rozkošnickou a blaženou skutečnost. Severské habry
a za~yšlené jíl~y, vr,ásčité a ~opukané,. dívají se s úžasem na růžová a oranžová pole planoucích
~~,lel; ~a tvrd~. cernem poz~dl st~rých" tisů a thují rýsují se měkce fialové a bílé hrozny zhoustlých
seřík?:,ych ke~ j ~a ocelove ~~de omselých bassinů kolem sošek elegických ve své opuštěnosti.
krOUZl, spada!e kve~y magnolu a ~hodod,ender, zatím co po stupňovitých stráních, šplhajících až
k same~~ kr~lovs,ke,~u h!:-du"vah se cele vodopády zeleně nejrozmanitějších odstínů: zeleně těžké
a t~mn,:, Jak~ ovlada ~eh~cnate l~sy, zel~ně melancholicky pomíchané se šedí. jakou mivá omšelé,
zvetrale staVIVO, teple a sťavnate zelene tučných luk stále napájených vlahou konečně nesmělé
~obledounké zeleně mladého osení. Tyto jaré a nespoutané kaskady, které po ptírozených terasách