v, jako tenkráte, když F errabosco d.~ Lagno a Paolo .della Stella zazpívali. na~ . divokým
a bare Brusnice tuto vlašskou kanzonu o Jihu, k niž bohate koruny stromu šuma SVUI re&aJ.n "/
~ila ren&Íssanční ltalie dobýti Prahy teprve za cenu hrdinské krve protestantských rebellů,
~r pOdmínkou zasmulilé protireformace, když vzduch prosycen byl koutem ssutin a slzami
Pv- cti? Proč krása královského města stála národ půl existence 1

psajest zářivé podzimní poledne, tak příkře dissonujicí s touto tragickou otázkou .

••••• _ ••••.•.••••• ese88lR)_ •.•• ~eraeene& •• _.fJe&.~_
•••-
..,cl Ňa sta holubů bílých a růžových podobných velikým květům magnoliovým, urvaným větrem,

uii a vfř{ v smělých kňvkách nad rozkošným čtvercem Kfižovnického náměstí u paty Karlova
kto tu Snesše se v kmitavých chumáčích s gotického cimbuří Staroměstské mostecké věže, opi.
tI1;S ch~li rozmarný kruh kolem baldachynů, zastiňujících rozbujelým listovím a kamenným květem
sUl ealogícké sochy Lucemburků, usedají pak na stupně trůnu krále i králevice, aby v okamžiku
ftt~li křídly o pestré štíty řišských erbů a znaků, svítících jako řada polodrahokamů přimo nad

0trým hrotem oblouku, který otvírá přistup na kamenný most. Náhle však, pfeseknuvše prudkou
~lopříčnou čtverec náměstí, kam otevřenými dvefmi Křižovnického chrámu padá ze skvoucí
luemY nad kupoli žlutý pruh světla, vrhají se prudce na průčelí tohoto kostela, hovícího slavnostní
~ a ímposantním klidem společenské kultuře zakladatelů, rytířského řádu Křižovm'ků.

Mohutná jednoduchost chrámové fasády s hrdými sloupy pod slavnostní pavlačí ztrácí se téměř

od pntdkým dojmem barokních soch, jimiž Guitainer, smyslný a pathetický mistr XVII. věku,
~dnil všecky výklenky, výstupky a podstavce. Hle, ted slétají se holubi k smyslné soše ženské
pti levém křídle chrámových dveří, jakoby chtěli sloužit své paní Venuši. Rozkošnicky prohnutá
Madonna, která titěrně malými nožkami dotýká se hlavy hadovy s nastudovaným gestem velké
dámY, sestupující z kočáru, není než povrchně náboženskou stilisací něžné vášně ženy, oddané
sladkým hrám lásky. Dodatečně připiatá glorie kolem hlavy a preciosně zbožný nápis na podstavci
jest jediné, co činí náboženský VÝtvor z této vypočítavě houpající se milostnice, jejíž pohyb
křehounkých rukou, lehounce rozhalujících šat na ňadrech, právě jako raffinovaný samolibý úsměv
oči jen trochu pootevřených vypravují nám výlučně o vítězství ženské krásy a zchytralosti nad
zmatkem opojeného srdce mužova. Tato dáma velkého světa, křehká a ohebná jako kterákoliv
tanečnice, dostala protějškem drsnou, hranatou a křiklavě pathetickou sochu protireformačního
světce, Jana z Nepomuku: rochetou derou se těžká selská kolena, veliké ruce svírající krucifix
mají zkřivené kostnaté prsty, lebka jest potažena sotva koži a v souhlase praví nápis podstavce
Ilmagnus athleta, pius advocatus ll. Jest to druhý pól pražského barokního sochařstvi - a dojem
íest právě tak málo náboženský. Naopak, jako přesycení lidé slabých nervů a útlé struktury
kochají se zápasy siláků, tak zde sochař béře si legendu o lidovém světci za záminku, aby v prudkém
naturalismu modeloval těžkopádné tělo kostnatého muže. A ještě třetímu typu smyslné skulptury
XVll. věku dala Luraghova fasáda přístřeší: obklopen jako ve zbožném podání trecenta holuby,
žehná přímo nad poriálem svatý František v nadšeném vytržení mysli kolemjdoucím bratřím.
I tento vyhublý asketa svíjející se hrozně pod svou kutnou a pod svým provazem, jest spíše
výtvorem ducha rozkošnického a smyslného než náboženského nadšení: stupňovaná rozkoš bolesti,
temné kouzlo trýznění, znásobený požitek muk tvoří podivné pathos sochy.

Inspirováni velmi smyslnými potfebami a zálibami (byt nevyslovenými) šlechtických a
kněž.ských svých zákazníků, barokní mistři dláta i štětce nerozpakovali se podávati ve svých dílech
synthesu vášní, jimiž sami byli stravováni. Takto vynalézali však zároveň světská lákadla, kterými
číhala protireformace na duše jako ptáčník důmyslný a nebezpečný.

Nikdo nevyznal se v duchovním tomto svůdnictví lépe než Jesuité. Jejich architekti, nadšení
dobyvačnou myšlenkou řádu, líčili na duše stejně vypočítavě jako jejich zpovědníci, a výmluvné
gesto útočných soch, promyšleně rozestavených na balustrádách chrámů, dovršovalo výbojné d.ilo
slov kazatelových. Nedovedu si představiti duše XVII. století, která by byla dovedla odolati ná·
strahám nahromaděným na průčelí obdivuhodného chrámu svatého Salvatora, jimž Klementinum,
bludiště dvorů, kostelů, zahrad, kaplí, sálů, cel a věží, proniká nejdále ku břehu leky. Poutník.
pokrytý potem i prachem ulice, utíká se posud důvěrně do podloubí této oltářovité fasády a
procháze,e se klidně mezi jeho vlašskými sloupy, vdechuje žíznivě studený vzduch,proudicl z růžového
dna chrámu, ponořeného hluboko do země. .. jak asi toužila srdce XVII. věku, usmýkaná vřavou
doby, potopiti se zcela do těchto mrazivých proudů a utonouti v nich! S kamenné loggie, houpajicl
se ~ těchto obloucích a sloupech, žehnají a kynou obrovští světci, biskupové a papeži, filosofové
a sptsovatelé církevní v tiarách a infu1ich, a plehlušuje-lí dnes lomoz tramwayf, rachot vozů a klik

3