!ádala za pas do Švýcar, stala se politicky podezřelou a činnost
její na školách nebyla rakouskému státu již vítána; z bělovlasé
vážné dámy způsobů vznešeně odměřených mužně promluvila
radikální dcera Fiignerova. Tím horlivěji se mohla od roku 1917
věnovati Českému srdci, které s R. Svobodovou a Annou
Podlipnůu vyvolala v život a kde se neúčastnila jenom prací
organisačních, ale i přímé akce pomocné a rozdělovací: starosto
prázdninové pobyty chudých dětí, péče o potřebné legionáře,
stravování studentstva atd. byly z valné části její zásluhou.

Když r. 1924 byly slaveny sedmdesáté narozeniny Renáty
Tyršové, bylo celým národem uznáno její zároveň representační jako
autoritativní postavení mezi českými ženami, utvrzené také
členstvím ve výboru Ústřední Matice a Osvětového svazu, pak v
Národní radě a uctívané opětovnými projevy sokolskými za
slavnostních příležitostí. Velký a krásný památník, vydaný Národní
radou za redakce Fr. Táborského, jest toho trvalým
výrazemstejně jako pojetí jemné a monumentální podobizny její od Maxe
Švabinského mezi Hlavy známé a neznámé. 2ivotopisně
vzpomínkový spis o vlastním choti, jímž Renáta Tyršová m-ohla ještě
doplniti svou rozkošnou knihu o Jindřichu Fiignerovi, zůstává
pomníkem hrdiny jejího srdce a jejíh-o osudu, jako dovedla
uměletko-mravní dílo vlastního života vypracovati k jedinečné
dokonalosti pro pHklad a povzbuzení Češkám věkó budoucích. 2ena
hrdinského rodu, v něm~ silnou inteligenci provází mocnější vůle,
kde zápal myšlenky je znásoben mravní uvědomělostí, kde
m{)hutná osobnost se sama staví do služeb nadosobní povinnosti,
hromadného diktátu velké chvíle, potřeb národa a domova, a

právě tehdy, cele se oddávajíc, roste nejvydatněji. (1937)

210