neb rozervané. V rozporech lásky :tnala poraditi bez předsudků
a s velkou znalostí bloudícího lidstvÍ. Stanula však také soucitně
a pomocně u lože umírajících, kteří si sami přávali, aby k nim
přišla "bábuška české literatury.<, jak ji jmenoval její rozsáhlý
kruh přátelský, kde vedle literátJ1 a spisovatelek nechyběli ani
učenci a filosofové, herečky a chasa studentsko-bohémská.

Ani nejcitlivější. pamět nemohla by zachovati, ani
nejcvičenější výmluvnost nedovedla by již reprodukovati kypivý obsah,
nevypočitatelný směr, p~ekotný spád nedělních navečerních
(l1skusí a hovorů, které po léta víří valy v starodávných saloncích
paní Lauermannové na Jungmannově náměstí nebo ve Hvězdě.
Vyprávěli staH, mísíla se do řeči mládež; literáti a učenci vedli
slovo, ale ani přítomné dámy nemlčely; přeskakovalo se s
tématu na téma, a zlomyslné i vtipné bon moty jiskřily uprostřed
teoretických debat a uměleckých i společenských vzpomínek jako
lampiony o slavnosti za letní noci. Paní domu, pozorná a štědrA
hostitelka, kouma své papirosy, naslouchala a dávala zároveň
laskavě i ironicky pozor, aby sep~átelská debata nezvrhla v osobní
kontroversi, ani v pedantickou rozpravu, nevhodnou k čaji a
zákuskům. Zajímalo ji vše a ke všemu dovedla zaujmouti moudre
neb alespoň kritické stanovisko, ať šlo O literaturu nebo politiku,
ženskou otázku nebo výtvarné umění, praktickou etiku nebo
starou Prahu. Kdykoliv zasáhla do diskuse s ohněm ducha v stále
krásných, mladistvých a hluboce temných očích a se svým
poněkud rozpačitým, poněkud markýrovaným »tento«, stával se
hovor nejzajímavějším - kouzlo osobnosti zářilo nejen světle,
ale především teple mezi námi.

Měla několik témat, k nimž se zvlášť ráda vracela: Italii,která
Se zrcadlila v jejích nadšených vzpomínkách v několikerém
osvětlení; dům Fr. L. Riegra s ušlechtilou postavou bohatýrovy
Antigony, Marie Cervinkové-Riegrové, jejíž předčasný odchod
věr
ná přítelkyně nikdy neože1ela; Julia Zeyera, rytířského básníka 201