sám úsměv jara a samo kouzlo vzdušného rozmaru: měla
lyrickou škádlivost odzbrojující srdce, bezstarostnost mladistvého
šibalství, zpěvné akordy ptáka z báchorky v hrdle a gracii květin,
houpajících se za lehounkého vánku v pohybech, její verše byly
hudbou a její švižné postoje ornamentem. Nehonosila se tu
pouhými přirozenými dary rozkvetlého temperamentu mladé dívky,
nýbrž byla již tehdy nadána humorem, jenž později přispěl
podstatně k tomu, že dospěla souladu a míru jakožto osvobozujících
jistot mravních. Její veselí bylo úzce spřízněno se smyslem pro
vlídnou a hravou pohodu báchorky, jíž zůstávala vždycky věrna;
nemohla se vynačísti Andersena, byla šťastnou pohádkářkou,
kterou méně lákala drastičnost výrazu než obrazotvorný let,
napověděla básníkovi a dopověděla na divadle vzdušnou postavu,
napolo princeznu, napolo květinu, ale cele pohádku, která jest
zvláště šťastným výtvorem novoromantiky v českém dramatě.
Toto vše vracel jí ve stonásobné míře svými veselohrami
Shakespeare, osvoboditel lesních rusalek a důvěrník renesančních
krásek, rozmarný šermíř veselého vtipu a básnický hudebník
svatojanských melodií, duch volný a proto spravedlivý ke všemu
lidskému. Jeho službě oddávala se v posledních letech svého tvoření
zvláště ráda, jako by se omlazovala v této slunné koupeli
imaginárního jihu: Porcie z »Kupce benátského« ukázala její slovní
a mimický humor v nejzářivějším rozkvětu a v nejnovějším
vděku a jest jen proto na ni poněkud zapomenuto, že ji odsunula
jiná renesanční princezna Williamovy dynastie, jiskřivá a
opojná Blažena z komedie »Mnoho povyku pro nic za nic«, kterou
básnila z vůně lesa, ze sluneční záře a z navinulého medu lesních
včel, soutěžíc s milovanou mistryní Helenou Modrzejewskou a
hrajíc před divákem nejnetrpělivějším - před Smrtí - jižjiž
ze sedadla vstávajícím. -

Bude Hana Kvapilová žíti v naší paměti déle jako dokonalá
ztělesnitelka severského slohu hereckého, prozářená cele světlem 159