HANA KVAPILOVA NA JEVIŠTI I V KNIZE

P I fl ke t
I
SMUTEČNÍ slavnost Ibsenova v Národním divadle v červnu

roku 1906; Ibsenova »Nora« s Hanou Kvapilovou v titulní úloze.
Přiblížil se poslední výstup Ibsenovy přerodné hry, v němž nové
ženství přímo a bezohledně vypovídá válku starému mravu a

řádu rodinnému, slavný souboj slova bolesti mezi Norou a Hel,
merem, kde tradiční Id, příjemná v soukromí a užitečná
společensky, musí zahanbeně ustoupiti před individualistním výbojem

a mravní poctivostí. Doktor Rank, poděkovav za oheň, jejž mu
roznítila Nora a odevzdav visitky na rozloučenou, odešel do tmy

a do mlčení; Torvald Helmer, rozpálený šampaňským vínem a
milenectvím smyslU, políbil Noru, svého zpěváčka, na dobrou noc

a odehral se s dopisy do svého pokoje. Nora, překonávajíc
zvol
na opojení večera neoblomnou rozvahou, tázavým zrakem objí,

má vše, co dotud jí bylo drahé: zdá se, jako by ssála trpídm
slu
chem oddech malých spáčů z dětské ložnice, jako by se přilnav}'m
pohledem zabořovala do povrchu nábytkuposvěceného sladkostí
zvyku, jako by zlT\užova. domina vdechovala jižjiž prchající

vuni soužití; ptáček poplašený a nejistý ohlížj se po hnízdě, nd
rozestře k odletu křehnoucí křidélka. Ale náhlý prudký vpád
Helmerův po přečtení Krogstadova listu změní vše. Nora, která
upírala tázavě zraky do neurčita, čekajíc tam zázrak, obrací se 153