protivahou. R. 1908 vznikla knížka pro mládež »Dvě stařenky«;
jedna z hrdinek »Spitálnice Kovářová« oživuje vzpomínku
poličskou, druhá "Babička Divišová« odehrává se v Sloupnici u
Litomyšle. Tato svěží, poněkud didakticky zabarvená povídka
náleží k oněm pracím Terézy Novákové, jimiž zapsala se do srdcí
evangelíků východočeských; sympatisovala s nimi srdečně i v
životě. Jest však nesprávno, vidí-li v ní evangelíci čeští hlavně
spisovatelku »Jana Jílka«; nábožensky svobodné stanovisko mé
matky k naší reformaci, k němuž se propracovala po velké krisi
svého života, vyjádJ-eno jest v »Dětech čistého živého« a v
»Drašarovi«. Velmi oblíbeným plánem mé matky v posledních letech
jejího života byla druhá řada »Úlomků žuly«; že by byly tyto
povídky daleko předstihly serii první, ukazují obě sem patřící
práce, zase čerpané z Budislavěa z Kamenných Sedlišt,
»Halouzky« (1907) a »Na faře« (1911 a 1912). Jmenovitě rozměrná
povídka poslední, psaná perem takřka umírající ženy, jest
nevyrovnatelný kus mistrovský: zpívá v něm poesie kraje i srdce
lidu, temná žádost i smírné odpuštění, svěží mládí a moudrost
dozrání. Často obávala se má matka, že práce té nedokončí: tak
hrozivé byly návaly její smrtelné nemoci. Vzchopila se znovu
a nejen že pracovala na povídce dále, ale i osnovala také velké
dílo Qové, jež mělo s názvem "O kousek pole« vypravovati
typický osud agrární z vesničky Boru nedaleko Proseče. Ale z toho
plánu zbyly pouze stručné náčrtky, nedovolující úsudku o
celkovém rozvrženÍ. Ještě v říjnu 1912 mluvila má matka o tomto
díle; několik dní potom odváželi jsme ji do Prahy ve stavu
nadobro beznadějném.

Její popel neodpočívá ve východních Čechách, jako tam
nestála její kolébka. A přece nelze říci, že Teréza Nováková byla
ve východních Čechách jen hostem. Nedobyla si tam pro vždy
domovského práva pouze činností, studiem a láskou, nestala se

tam čestnou občankou toliko velikými uměleckými činy, nýbrž 151