roku 1913; kromě toho i národopisná monografie»
Východočeské lomenice«, která v knižní úpravě vyšla r. 1903.

Když r. 190 I Theodor, matčina láska a pýcha, při botanické
výpravě utonul, zatím co vědecký svět skládal do mladého
přírodopisce a myslitele nejkrásnější naděje, chtěla má matka dáti
bezměrnému svému zoufalství projev tím, že navždy odloží pero
spisovatelské. Vrátila se sice po roce do východních Čech, ale
hledala tu všude jen stopy ztraceného svého syna, s nímž
prochodila všecky ty končiny. Změnila tragický záměr její důtklivá
slova milujících rádců, kteří jí doporučovali tvoření jako
nejkrásnější službu lásky památce oplakávaného syna? Nebo spíše
byla to velká životní síla básnířčina, která se přihlásila všemu
na vzdory a kterou živil styk s drahým krajem? R. 1903
zakoupila se Teréza Nováková s manželem v městečku Proseči mezi
Litomyšlí, Skutčí, Poličkou a Vys. Mýtem v bezprostřední
blízkosti Budislavě a jejích krásných lesů; útulně pře stavěná
chalupa Č. 74 v staré zahradě za hustým blohovým plotem a s dalekým
pohledem do volných polí byla zprvu dějištěm elegického žalu,
později vytrvalé práce tvůrčí. Není náhodou, že většinou zde
vznikly »Děti čistého živého«, o nichž má matka pracovala v I.
1903-1906. Látka, jak již řečeno, zajímala spisovatelku déle
než deset let, ale teprve pobyt v Proseči, styk s p. učitelem
Josefem Chalupníkem, jenž se prokázal jedinečně spolehlivým
zpravodajem, důvěrné poznání různých skrytých končin na Skutečsku
daly pevný základ mohutné té skladbě. Proseč sama (v knize
Městečko) s nedalekými vesnicemi Českou Rybnou (Dolce),
Miřetínem (Rovinka), Pasekami a Otradovem (Zderadov) soustředila
kolem sebe složitý děj, rozvětvený po několika rodech a
generacích; městečku Pro seči dostalo se pomníku jedinečného.
Promyšleně komponovaný román o konci a rozvratu sekty adamitské
nezrodil se však pouze z objektivního studia cizích duší, nýbrž

křtěn jest na každé stránce oním tragickým pojetím života, které 149