odchylky od modelťt jsou nepatrné, líčení krajinné jest
provedeno s nesmělou střídmostí, předmětný realism dospěl tu až ke
krajní mezi, ale všude provázen láskyplnou účastí něžného srdce
pravé lidumilky.

Roku 1893 dostalo se mé matce od spolku »Svatoboru«
nevelikého cestovního stipendia k důkladnému poznání kraje, jejž
sama s oblibou nazývala »nejvýchodnějšími Čechami«, míníc tím
hlavně Litomyšlsko, Poliěsko a Skutečsko; sotva které bohaté
stipendium přineslo naší literatuře užitek tak mnohonásobný jako
tato skromná podpora. Na jejím základě pobyla Teréza
Nováková na jaře a v létě 1894 v Borové, v Pusté Rybné, v Telecím
a v Bystrém na Poličsku, v Krouné a v Luži na Vysokomýtsku;
ve feuilletonech sehraných roku 1898 v knížce »Z nejvýchodněj~
škh Čech« podala první, spíše zevní žeň svého studia. Nešlo
o pouhý národopis.; provádějíc práci vlastivědnou všímala si kra_
jiny i starožitností, staveb i života, poměrů hmotných i
náboženských projevů. »pr'átelé ve školách, na farách, ve statcích,
chaloupkách i domech městských«, jimž věnovala onen spisek,
byli jí průvodci a rádci. Za požehnaného toho Toku vynořily se
jí z napsaných i nenapsaných dokumentů lidové mysli látky a
náměty jejích velkých skladeb, provedených arciť o mnoho
později. Tak dostala v Telecím do ruky vlastní životopis Jana Jílka,
pro jehož zpodobení užila zkušeností v místech jeho pobytu v
Lubné a v Širokém Dole; v Borové našla celou látkll Jiřího
Šmatlána; v Pusté Rybné a v Březinách chodila po prvé po stopách
Michla-Drašara; z Bystrého vypravila se do Nedvězí, kde
poznala hrdinu knihy »Na Librově gruntě«, a když prodlévala
v Krouné, doceloval se jí při návštěvě České Rybné, Miřetína
a Otradova složitý obraz »Děti čistého živého«. Prozatím
odnášela si vedle velmi obsáhlých zápisků názorové představy
vesnic a osob, které mínila líčiti a krátce před odjezdem z
Lito
146 myšle počala pracovati o »Janu Jílkovi«.