2. Te r é z a N o v á k o v á a (; ech y v jl c hod n í.

KDYZ na za~átku září r. 1876 přijížděla třiadvacetiletá Te"
réza Nováková se svým rovněž mladistvým chotěm Drem Jose"
fem Novákem,nově jmenovaným profesorem gymnasia
litomyšlského, od nádraží v Zámrskách do Litomyšle, netušila ani ve
snách, že se jí ,východní Čechy stanou osudem. O kraji, do ně·
hož blouznivá a romantická Pražka přicházela, měla představy
zcela neurčité, a S<lma Litomyšl, která v sedmdesátých letech ne·
byla ještě posvěcena tr<ldicí literární, byla jí prázdným zvukem,
jenž rozplývavě zazníval z některých školských vzpomínek na,.
dšené milovnice vlasten.eckého dějepisu. Ba, vnímavá <l
vznětlivá ml<ldá paní nevstupovala do nového svého bydliště se
zvláštním zájmem; domnívalať se, že co nevidět vrátí Se trvale do
Prahy a do společenských poměrů, z kterých vyšla.

Velmi často vyprávěla mi matka, jak nevlídně a cize na ni
v prvních letech pusobila Litomyšl, a jak nešf<lstna se cítila v
nczvyklém prostředí. Trpěla stísněnými poměry maloměstskými
i zevním nátěrem tehdejší Litomyšle; nechápala naprosto, co
zkulturní svéráznosti zachoy<:\lo si město a obyvatelstvo
st<lrobyIého zámeckého <l gymnasijního sídla; nesnažila se seznámiti
s krajem a lidem vůkolním. Bolestné pohrdání a pyšný vzdor

vůči obklopujícímu ji světu byly základní rysy duševní nálady 141