se oblékati po česku, má míti svérázně zřízenou domácnost, má
spolupůsobiti na užití puvodníc:h motivu stavebních při bytové
architektuře atd. Nebyla dojista ve všem tom myslitelkou pů~
vodní a iniciátorkou nejstarší; v oboru krojovém byla jí rádkyní
Miloslava Procházková, pro architektonickou svérúznost českého
domova otevřel jí zraky Jan Prousek,8 ale již před Hiceti lety,
roku 1886, značilo mé matce hnutí za svérúznost podstatné
rOZšíření národního povědorpí: češství není pro ni již toliko citové
roznícení příslušností jazykoVOtl a kmenovoll, ani pouhá hrdá
vzpomínka na národní velikost dějinnou, nýbrž bezpečná jistota
samobytné kultury, zajištěné tradicí a odevzdávané s pokolení
na pokolení.

Touto cestou dospěla rpá matka také k snustavnému studiu
východočeského lidu, jež mělo nejprve povahu odborně
národopisnou, kdežto později sestoupilo až k hlubinám krpenově a náboe
žensky psychologickým; při tom zdržena byla zdánlívou oklikou:
popularisačně výchovnými pracemi histo.rickými. Velká dějepisná
čítanka pro naše paní a dívky, nadepsaná "Slavíl1žen českých",
která o.d r. 1888 vycházela ve "Včelce« i v "Domácí hospodyni«
a r. 1894 byla vydána knižně v »Libuši«, znamená vyvrcholení
romantického historismu Terézy Novákové. Vše, co v minulosti
naší od báječných dob až do úpadku bělohorského české ženy
vyko.naly velkého, zaznamenáno jest nadšeným perem horlivé
sběratelky a obratné po.pularisátorky jako. důvod pýchy a
příklad národně mravní o.pravdo.vosti; histo.rie česká nevykládá se
tu s určitého hlediska názorového, nýbrž předvádí v celé ro.zloze,
pro.vázena vlasteneckým patosem citového zbarveni. Pozornějšímu
čtenáři těchto dvaceti šesti kapitol na 475 stranách nezustane
však utajeno, jak spisovatelčino pojetí se postupně prohlubuje;
v druhé polovici knihy pro.niká již vyhraněný názor, že netoliko.
chloubou, ale i smyslem naší minulosti jest náboženskyrefor"

mační úsilí o pravdu boží a o mravní povznesení člověka v du- 137