kresbě »Z mého rodného domu«, prosycené kouzlem blouznivého
dětinství, zdůrazněno jest tragickou figurou Heřmanovou
liberálně politické tíhnutí»Mladé Čechie" a postižen jest správně
i oslňující opar romantiky, jenž obestíral v očích mládeže
politické '>mučednictví«. Zajímavě ptohltmbenyjsou všecky tyto
otázky v širokém autentickém obraze dívěích tužeb a s.nů Terézy
Lanhausové »Z jarních doh«, který vznikl až počátkem let
devadesátých a uveřejněn teprve 1915 v »Zlaté Praze«,
Spisovatelčina blíženka Ida Lhotová prožívá až bolestně rozpor mezi
dvojím češstvím: zamítá starší historisující, jazykové a resignované
vlastenectví, jež jest zosobněno přítelem jejího otce panem
Faktorem, a rozhoduje se pro národnost, hájenou liberální, útočnou
politikou, jíž slouží student Kovář ~ ale sama, dospívajíc, chce
trpělivou a obětavou prací učitelky prospívati češství, které by
takřka syntetisovalo oba směry. Závěr tento ovšem myšlen jest
v duchu pozdějších názorů Terézy Novákové, které vrcholily
přesvědčením o nutno,sti obětovati osobní blaho užitku obecnému;
romantická mladá její léta snila o štěstí lásky a opájela se
občas také přeludem společenského vyniknutí ~ v letech 1869 až
1876 měla Teréza Lanhausová, která vynikala pikantním zjevem
a duchaplnou vervou, mnoho radostného smyslu pro záhavya
pro flirt, což bylo v rozmarném rOzporu S její byronskou
rozervaností.

Na podzim r. 1876 zavedl ji sňatek do Litomyšle. V náčrtku
k vlastnímu životopisu praví o tom velmi příznačně: >,Bylo to
pro mne skokem tak ohromným, že jsem se dlouho z toho
vzpamatovati nemohla. Života maloměstského a jeho složitých
pravidel jsem naprosto neznala, o lidu dočetla jsem se leda z knih ~
vše bylo tak cizí, nepřátelské a jak se mi zdálo bezbarvým a
nezajímavým! A nad to se měl bývalý vyhýčkaný miláček státi
pojednou vážnou, samostatnou ženou!«2 Také češství Terézy
No
184 vákové prošlo nyní řadou prudkých, očistných krisL Velmi roz-