lid odcizuje se zvolna předkům v kroji, ve zvycích i v touhách;
jen pevná katolická víra a z ní důsledně odvozená theokracie na
farách, ve školách i v představenstvech obcí zabraňuje mravní~
mu rozvratu starodávného čestného života.

Tuto oblast, kterou opouští jen několikráte v črtách z uherské
nížiny a v obrázcích slováckých i v nečetných tendenčních
povídkách posunutých až do sedmdesátých a osmdesátých let, zná
Františka Stránecká dokonale a zobrazuje ji v ruzných středis~
cích společenských, střídajíc se značnou pohotovostí výpravnou
dějiště svých příběhu: uvádí do tichých dědin pod krasnými,
hučícími lesy, a uprostřed dozrávajících polí, zalitých proudy
svatodušního slunce, vypráví o malých, zapomenutých panstvíčkach,
kam vťchnost po léta nepřijíždí, a kde vůle i rozmar úřednictva
jsou nejvyšším zákonem; jest ochotnou kronikářkou nepatrných
městeček, v nichž výroční trh, střelba "králu« o ceny a
zabíjačka jsou památnými slavnostmi; rozpomíná Se srdečně na
osamělé myslivny s rodinnými a dětskými selankami a zastavuje se
nábožně před nízkými stodolovitými kostelíky i nad hřbitůvky,
které se ztrácejí pod polními květy. Kraj svuj zalidňuje
Franliška Stdnecká figurkami, které většinou budí sympatii, leckdy
mírnou soustrast a nejednou i úsměv podnícený nehlubokou
komičností; některé nakreslila pečlivá tUžka pozorovatelky
národopisně zaujaté, jiné zdají se býti ve zpožděném vkusu rokokovém
zhněteny t cukrového a máslového těsta pro zdobný dort.
Venkovský troglodyt Kubánek, člověk boží bez potřeb a zájmů, krčí
se vedle scvrklé babky Kostelníkové, na niž smrt zapomněla;
dobromyslný facír, volný jako lesní pták a bezbranný, ježto vleče
křídlo osudem postřelené, usmívá se na zdětinštělý párek dvou
zamilovaných, Barušku a Jakuba z myslivny.; čiperný starý
pošťák, nosící v hlavě všecky životní potřeby své vesnice, kluše vedle
jadrného strýce Hutuly, který za bouře a přívalu se stará o
ohro
122žené pocestné; přihlouplý obroční s ohromným léstrem a straš-