uzavírá spisovatelka' vlastní obsah této kapitolky do vět o
změně Jáchymově; »Co byla Rozička v něm dobré srdce poznala
a ocenila, tu ho také. skutečně měl; co byla nad ním zaplakala,
jako by byly její slzy všecky zlé pudy s jeho duše smyly; co
viděl,že se někdo těší, těšil se sám ze sebe a dal na sobě záležeti,
aby nebylo na něm ani poskvrnky« .

.Jako promyšleně provedený protějšek ke čtvrté, obsa~né
kapitolce, působí dějem bohatá hlava šestá:. tam se všechno
stupňuje k úplné obrodě Jáchymovy duše, zde vše postupně klesá aZ
k naprostému jeho rozvratu. Kdežto však v kapitole čtvrté
odehrával se výjev jediný, nakupena tuto vrstvovitě celá stupnice
vysoce dramatických scén nesených četnými osobami proti
tamnírnu d!ivěrnému dialogu: nejprve Jáchym s Roúčkou v lese na
vrcholu milostného blaženství; poté Jáchym u představeného
po prvé uražen; pak ve výjevu s farářem urážka zpečetěna;
posléze farář přemlouvá Rozičku, aby upustila od nerovného spo"
jení, ale právě když statečná dívka odpovídá knězi obrannou
řečí, dochází zpráva o úkladném skutku Jáchymově na
představeném. V prudkém a vzrušeném sledu řítí se čin za činem,
urychluje se co nejvíce postup dějový, ale přece našla tu básnířka
vysoce šťastné místo, kde mohla plně projeviti nejryzejší svůj
lyrismus. Na samý začátek kapitoly položila podivuhodný výjev
lásky: v témže háji, kde před rokem se milenci našli v kajíefm
rozhodnutí pro mravní obrodu, shledávají se v plesném náručí.
Kvě.tiny a stromy, ptáci a sluneční paprsky účastní se
tušťastného hodu lásky, jako s.e účastnívala celá příroda velkých
milostných scén tl Boženy Němcové, hásnn'ky v mnohém Karolině
Světlé protichůdné. Jen v případech zcela výjimečných dobrala
se racionalistická a skeptická Karolina Světlá onoho
harmonického pojetí, které citovou optimistku Boženu Němcovou
karakterisuje; málokdy shodla se se starší družkou svou v názoru, že

110 »erotická láska jest projevem dobroty přírodní a tím mocností