srdce mezí vámi všemi". Proti kapitole druhé značí třetí hlava
dějovou gradaci: Jáchymův vzdor proti společnosti a její mo"
rálce se vyhrai'luje, a.ž vrcholí násilným činem na faráři, čímž
jaksi přeformován další osud Jáchymův; jak dějové napětí stou.
pá, patrno i z toho, že ke konci kapitoly převládá vzrušený živel
dialllgický, jehož potud bylo v povídce poskrovnu.

V samém varu dějovém ocítáme se však teprve kapitolou čtvr·
tou, která dramatickou svou názorností a lidskou svou prostotou
patří vůbec k vrcholům básnického díla Karoliny Světlé. Aby
připravila čtenáře na tragické zvraty nálad, citů a. myšlenek,
jimiž ovládán jest dialog mezi Jáchymem tonoucím v samých
hloubkách vin a hříchů a mezi jeho spasitelkou Rozičkou, vrší
na počátkll kapitoly kontrast na kontrast. Po temném líčení mrav·
ního úpadku Jáchymova lyrická báseň v próze o posvátném jitru
svatodušním v kvetoucím háji, ale uprostřed této básně srdce·
rvouCÍ bída kleslého člověčenství: zohavený, potlučený, zpitý,
bezvládný Jáchym nalezen Rozičkou ve chvíli,kdy »vše se lesklo,
květina rosou, pták písní. nebe sluncem«. Velký tento výjev v háji
o letnicích, kdy v Rozičce děje se cosi kromobyčejného, rozhod·
ného, velikého, ana naplněna jest Duchem svatým a počne mlu"
víti jiným jazykem, zrodil se z kypivé plnosti romantismu bás·
nířčina. Čtenář mimoděk vzpomíná všech velikých romantiků
školy Rousseauovy: samého Jana Jakuba a jeho vikáře savoj·
ského i proticírkevního katolíka Lamennaise, když Rozička hledá
svého Boha nikoliv ve chrámě, nýbr~ pod temnými stromy lesa;
čestného občana francouzské republiky Schillera, jenž napsal, »Die
Welt ist vollkommen uberall, wo der Mensch nicht hinkommt
mit seíner Qual«; přírodní blouznivkyně G. Sandové, když Já.
chym se Rozičce jeví »jedinou skvrnou v té boží přírodě«. Ale
Karolina Světlá nevyjímá z romantismu jen dva tři nahodilé
motivy a zásady: nehledíc ani k tomu, že jako veškeří násle"

108 dovníci Rousseauovi dovede.zobraziti přírodu v celistvosti její