dějové rozvedla. Jakým zpusobern, ukáže nám srovnání púvodnl
látl<y s hotovou novelou. V základnIm námětu, který známe »2
literárníh.o soukromí«, dopol1~tl se hrdina viny jediné, a to teprve
tehdy, když ušlechtilá jeho nevěsta podnikla sve dílo obrodné,
takže»se k nepoznánízměnil a ve vši opravdovosti jiného chá·
pal života«: krvavým násillm zdrtl hánce své pověsti; za to
propadá sovdua. vězení. Jáchym »sl<alák« v povldee však pyká
v žaláři dvakráte za dvojí proviněni, temeníd ovšem z téže pH.
činy, kterou udává již nárys úl<ladního námětu ("Avšak
jízlivou I1rážkou o minulosti jeho, kteráž se m.u vyčítá jako skvrna
nesmazatelná, navždy čelo jeho hyzdíd, nechť teď koná to koná,
zavíří v něm stará divo-kost«). Po prvé, dř.íve ještě než Rozlčka.
počncnan púsobiti, na.padne raráfe, u něhož slouží, a chce jej
ztrestati pro urážku; odsouzen jest k vězení třídennímu. Po druhé,
právě když měl sňatek s !loZÍčkou dovršiti mravní obrat
Jáchymů.v, .zabije Skalák představeného, že jej pohanil a povolení
k sňatku mu odepře1;desetileté vězení jest trestem. Takto byl
jeden motiv rozdvojen, ale i jinak upraven: první provinění
Jáchymovo položeno před očistné pusobení Roziččino; druhY
násilný skutek jeho vyhnán až do krajnosti, z divokého násilníka
stal se zločinný vrah. Definitivní útvar povídky liší se od
námětu silným nanesením barev, zciťrrazněním kontrastu, propra~
cováním živl& tragických. Tak i v motivaci sebevraMy
JácllYmOVY. V základním námětu čteme»Odepře se mu jako trestanci
úředně dovolení za choť ji pojmouti, což ho dožene k
samOvraždě.« Motivu tohoto sice použito také; četník, odvážeje
nemocného Jáchyma ze statku ROzlčcrna, praví, že »zločinec jako
Jáchym neobdrží nikdy dovolení k sbtku«. Jistě dtila básnířka,
že ta.ková motivaCe byla by nedostatečt1á, aby vysvětliLa Jáchy~
movusehevraždu; kromě toho motiv ten byl dostatečně
rozveden již dříve ve srážce s představeným. Vytvořila si tedy moti·

vaci, která zárove·ň plnějším vrhem záře osvětluje ~}zlaté srdce<1 105