K tomu odpovídá způsobem zcela určitým a přesným
korespondence Karoliny Světlé s Janem Nerudou. stojící stále na
rozhraní přátelství a lásky. Kdekoliv K. Světlá formuluje důvěrný
svůj vztah k Janu Nerudovi z roku 1862, vždy znovu vrací se
pojetí jeho jakožto poslání mravně výchovného, jakožto působení
očistného, jakožto mise vykupitelské; vnitřně pravdivá a k sobě
samé neúprosná básnířka nejednou cítí, že vyměnila úlohu
milenčinu za úkol vychovatelky, guvernantky. Zde stručný soupis
nejvýmluvnějších míst z dopisů Karoliny Světlé Janu Nerudovi
a sestře Žofii, jež ilustrují toto pojetí, zcela shodné s eticky
citovou tendencí hrdinky v novém námětu ještědském.7

»Za to jsem slíbila všecko, co je temné, osvětliti, co je
hranaté, otesati, co je hrubé, zjemniti a mít neskonale mnoho
trpělivosti. Krátce uvázala jsem se v úřad guvernantky, o němž
nebůde nikdo na tomto světě vědět« (str. 17, sestře dne 6. srpna
1862).

»Mohla bych si tu celou věc usnadniti a udělati teď konec,
slovo, pohled by jej zapudilo, však bych já to pravé nalezla, jen
kdybych opravdu chtěla, ale já chci s jeho zlým démonem
zápolit, jak dlouho mi toho poměry dopřejí. Snad jej přemohu tak
dalece, že zůstane na té dráze, na které jej míti chci, k vůli věci,
třeba ji nastoupil k vůli mně, a že na ní setrvá, třeba jsme se
rfizloučiti musili« (str. 26, sestře dne 15. srpna 1862).

»Chci, ano chci býti a zůstati přítelkyní Vaší, to jest
prozřetelností, která spojuje v sobě shovívavost matčinu, vážnost
otcovu, laskavost sestřinu a vytrvalost bratra, a opustí-li Vás celý
svět, já přec vytrvám« (str. 33, nedatovaný dopis]. Nerudovi
ze"šrpna 1862).

"" »Nahlédlajsem hluboko v zatemnělou, rozervanou duši Vaši,
a cO'koli jste také učinil a na sobě zhřešil, omlouvám Vás. Vy
nevěříte" nic, Vy nedoufáte v nic, Vy nic nemilujete. Vy jste
100 ztratil dílem nešťastnými poměry. dílem skácením nejdražších