psychologicky vyčerpati motiv tak vděčný, jakým shledávala
mravně obrodné působení ženino na duši mužovu. Avšak
koncem roku 1862, když tento motiv znovu ji p"ivábil v námětu
ještědském, měla již nejen odvahu, ale i tvůrčí sílu, aby jej
posunula v samé popředí děje povídkového, jak sama praví v
dalším (obranném) odstavci citované kapitoly »Z literárního
soukromí«: »Moje rekyně viděla bohaté zlaté srdce v člověku
poskvrněném nepěknými vášněmi. Doufala, že jeho povahu z nich
očistí, což by se jí bylo zajisté podařilo, kdyby nebyl člověk z
hanebné zášti a závisti dílo její zničil.«6

Zdůrazněním a propracováním prvku eticky dramatického
značí ~Skalák« důležitý vývojový stupeií v básnickém díle Karoliny
Světlé a může býti přímo pokládán za předzvěst a průpravu
jejích velkých románových skladeb ještědských, počínajících se
rokem 1867, které mají čistou inspiraci etickou a osnovu
takměř dramatickou. Avšak pouze ten, koho jsou úplně tajny
zákony koncepce a tvoření básnického, mohl by se domnívati, že
prvek eticky dramatický spisovatelka prostě odkryla v námětu
a provedla jej čistě objektivně bez osobně životní účasti.
Naopak básnířčino nitro bylo prožitými zkušenostmi citovými i
mravními právě v době, kdy jí zrakový dojem i ústní vypravování
přiblížily příběh Skaláka a jeho nevěsty, tak připraveno, že mohlo
tento prvek plně pochopiti a ztotožniti jej s mocným zážitkem
vlastním. Toto ztotožnění dlužno pokládati za rozhodující, s
Goethem mluveno, za krystalisační okamžik tvůrčího procesu
»Skaláka«: dílo přestalo býti námětem objektivním - asi do r. 1870,
kdy počala psáti své humorné obrazy ze živo-ta ještědského a své
názorně archaistické obrázky staré Prahy, neznala ostatně Světlá
vůbec námětů objektivních - hrdinka splynula se spisovatelkou.

Které to byly mocné zážitky, jež Karolina Světlá na tomto
stupni koncepce ztotožnila s eticky citovou náplní příběhu
ješ
tědského? 99