Božena Němcová nedovedla tento aparát spojiti v zákonnějši
jednotu básnickou, ani naplniti vlastni osobnosti.

Shrneme-li úsudek o poetické i vývojové hodnotě veršťl
Bo~eny Němcové, nazveme je vesměs výtvory epigonskými. Kollsá
v nich stále mezi starši romantickou generaci českých veršovcťl a
mezi nevykvašenými pokusy "Mladé Čechie«, z niž zvláště
pťlsobil na jejího ducha V. B. Nebeský. V kusech baladických
připíná se k českým romantikům úplně, ve vlastenecké lyrice však
podléhá "Mladé Čechii«, která se shromažďovala v »Květech«.
Nemůžeme však upříti, že formálně se veršující začátečnice dobře
vyrovnala svým básnickým současníkům, ba že v lecčems je i
předčila, a že slova, která jí psal dne 2. září roku 1844 osobně
zavázaný František Ladislav Čelakovský, který mohl tehdy znáti
pouze čtyři její básně, "Ženám českým«,»Vodník«,»Moje vlast«
a >,Slavné ráno« - druhou a čtvrtou pro něj B. Němcová opsala
- nebyla pouhým lichocením. Buďtež i zde citována:52 »Ano,
ušlechtilá pěvkyně naše! Netajím toho před Vámi a s hrdostí
znám se k tomu, že čta první ty čarovné plody Musy Vaši,
hluboko jsem sklonil čelo své před Vámi a přál vlasti své štěstí, že
nastala již ta doba, kdy dcery její jsou s to sypati na jeji oltář
tak blahovonné květy. Básně ty, jež mi sama ruka Vaše do mých
sbírek opsala a několik jiných vytištěných, co mi posaváde k očím
přišly, pohnuly mne k té vrouci žádosti, aby ne v jednotkách,
desítkách, stech a celých dílech jimi ozdobována byla literatura
naše.«53

Leč horouci přání čel~kovského nebylo splněno. Božena
Němcová přestala záhy býti básnířkou. Jistě nebyly na to bez
vlivu vztahy osobní: básníka Nebeského vystřídal positivní Čejka,
z vlasteneckého ruchu »Mladé Čechie« v Praze přesidlila mezi
venkovský lid na Domažlicku. Ale nesporně hlavni rozhodnuti
dalo jí správné sebepoznání: uvědomělé ženstvi, které bylo hlavni

92 kladnou hodnotou jejích veršů, toužilo projeviti se ve formách